Hamelika 1973 číslo 12
Vlastivědný kroužek
Klubu zdravotníků
v Mariánských Lázních

Vyšlo dne:
25. června 1973

12.

PRÁZDNINOVÉ ČÍSLO

      Dvanácté číslo vlastivědných materiálů dostáváte do rukou ještě než se rozjedete na prázdniny, na dovolené, a je proto věnováno našemu blízkému okolí. Z něho vybíráme některé cíle zajímavých výletů, ovšem jen zlomek historických zajímavostí okolí, dále jsou jubilea a jiné zprávy. Upozorňujeme na některé historické památky, z nichž už některé jsou značně poškozené. Jestliže pro naše pacienty, hosty, rekreanty jsou hlavními výletními cíli - zámek Kynžvart, klášter Teplá, Cheb, Františkovy Lázně, Karlovy Vary, domníváme se, že tyto tradiční prohlídkové cíle by neměly uspokojit nás jako domorodce a proto připomínáme některé další.
      Je to zejména bohatství starých hradů v blízkém okolí: nejzachovalejším hradem je vedle Bečova Gutštejn u Konst. Lázní, zbytky hradů nalezneme na Volfštejně, Krasíkově, Bezdružicích, Kynžvartě Chebu, Hroznatově. Místa, kde stávaly hrady a kde jsou však sotva půdorysy a příkopy zachovány mají Boršegrýn (Úbočí), Lazurová Hora u Michalových Hor, Falštejn u Konst. Lázní, Šontál (za Krásným Udolím u Černošína), Vížka tamtéž (u Třebele), Třebel (sýpka-býv. hrad); staré tvrze měl Dolní Kramolín, Planá, ale i Úšovice (pověst o hradě), Hroznatův hrad stál v Teplé, ve chráněných památkách najdeme tvrziště Rankovice atd.
      Připravovaná výprava po Dlouhé stoce se neuskutečnila pro dvoudenní vytrvalý déšť na Medarda v pátek i v sobotu a je tedy odložena podle domluvy přihlášených účastníků. Schůzka vlastivědného kroužku koná se 2. července 1973 v 19 hod. v místnosti Klubu zdravotníků (Suda). Zde se domluvíme na dalším.
      Prázdninovým číslem se loučíme po dobu prázdnin a dovolených, z nichž jistě přivezete řadu podnětů pro další práci, a po prázdninách na shledanou!


O hradu jménem Volfštejn

      Na východním svahu Vlčí (701 m n.m.) nedaleko Černošína v hlubokém lese stojí zachovalá věž hradu Volfštejn (609 m n.m.). Kromě věže jsou tu zachovány zbytky zdí a celý půdorys. Volfštejn nebyl prostorově rozlehlý ani mimořádně přírodou chráněn. Proto zakladatelé hradu vybudovali mohutný hradní příkop a věž 23 m vysokou, která byla po staletí dominantou na svahu Vlčí hory (Wolfsburg), teprve v posledních 30 letech přerostly okolní lesní pásy tak, že je sotva viditelný vrcholek věže. Zdivo hradu je 1,5 m silné. Zachovala se i část obranné věže u vstupní brány. Hlavní věž byla přístupná z někdejšího paláce můstkem, který vedl ke vstupní brance věže asi ve výši patra. Na jihozápadní straně věže vykopali v 19. stol. vesničané díru, aby zde vyzvedli poklady, dle starých pověstí zde ukryté. Žádných však nenašli.
      Věž Volfštejna má 260 cm tloušťku zdiva a 290 cm světlost vnitřního prostoru. Spodní část sloužila kdysi jako hladomorna. Věž je jedinečností, kterou nemá v Čechách žádný hrad (SEDLÁČEK): čím je vyšší, tím je zvenku užší a menšího obvodu, takže tvoří komolý kužel. Skvělou památkou je branka, kterou tvoří 11 rozmanitě velkých kamenů a na každém tom kamenu je vytesán půlměsíc a podkova. Dle branky soudil SCHMIDT na dobu stavby hradu - konec 13. stol. Prvým známým pánem byl Ctibor z Volfštejna, který byl 1316 zavražděn jakýmsi Dluhomilem a Bedřichem z Brodu.
      Hrad je nazýván podle erbu který měli Volfštejnští třikrát pruhovaný a v něm napravo obrácenou vlčí hlavu. Podle erbu se usuzuje, že pocházeli z rodu pánů ze Svojšína. Rod pánů z Volfštejna rozkvétal ve 14. a 15. stol. Syn zavražděného Ctibora I. byl Beneda I. Z Benedových synů Protiva I. a Beneda II. měli v erbu vlčí hlavu, Ctibor II. celého vlka. Žili v 2. pol. 14. stol. a když si dělili panství, Ctibor II. převzal Volfštejn. Zemřel však 1360 a zanechal 4letého Ctibora III. Poč. 15. stol. v různých listinách je jmenován Vilém z Volfštejna a Beneda, jeho bratr. Vilém měl patronát nad kostelem v Černošíně (od r. 1414 a ještě 30.7.1434 je uváděn jako dosazující faráře do Cernošína.) Za husitských bojů stál na katolické straně a obohatil se jako mnozí jiní šlechtici tím, že mu postoupil císař Zikmund vesnice Radlovice, Honosice a ves Touškov od kláštera Chotěšovského, v r. 1421, resp. 1434. Vilém z Volfštejna dostal jako zástavu též hrad Buben. Jeho synové pak dělili majetek: Ctibor IV. z Volfštejna měl Hostouň‚ Jan z Volfštejna Buben a Volfštejn, třetí syn Vilém II. (věkově prostřední) brzy zemřel. Ctibor IV. z Volfštejna se objevuje často na různých jednáních toho času - 1443 vyslýchal ve Vídni poselstvo českého zemského sněmu, když se jednalo o uznání mladého Ladislava Pohrobka, dále jako smírčí soudce ve sporu mezi Klatovskými a Přibíkem z Klenova. Jeho bratr Jan žil na Volfštejně (20.12.1445 nechal zřídit oltář Petra a Pavla pro kostel v Černošíně, ještě r. 1460 presentoval kaplana do černošínského kostela). Odprodal zástavu hrad Buben v r. 1446 Gutštejnským Za to před r. 1452 nabyl jako zástavu hrad Třebel na 12 let a v. r. 1460 na dalších 20 let od bratří Jana a Racka ze Sobětic.
      Protože tato zástava nebyla stále vyplácena, přeložil r. 1460 Jan z Volfštejna své sídlo na pohodlnější a prostornější hrad Třebel a hrad Volfštajn‚ sídlo svých předků, vydal všanc rozpadu a zpustnutí.
      Jan z Volfštejna byl za časů Jiřího z Poděbrad horlivým členem panského spolku - zelenohorské strany. Zemřel před. r. 1467. Jeho syn Vilém III. převzal Janovy majetky a po smrti Viléma r. 1473 přešly tyto na jeho mladšího bratra Jiřího (+1486). Protože oba bratři zemřeli bez potomků, převzal Třebelskovolfštejnské panství příbuzný Ctibor V. z větve hostouňské. Smrtí Ctibora v r. 1495 vymřel rod pánů Z Volfštejna úplně.
      Hrad VOLFŠTEJN, pustý od r. 1460, tedy již 513 let, zůstává ve své zřícenině zachován jako památka časného stavitelství rodinných hradů. Spolu s mineralogicky zajímavou Vlčí Horou lákal výletníky a později na plošině u vrcholku Vlčí Hory vyrostla dokonce vesnice 'Wolfsberg". Její, zbytky zarostly houštinami a vidět je pouze zeď býv. panského dvora na Wolfsbergu. Velmi nebezpečný je tu volný pohyb!!! V jedné houštině nám starý pasák odhalil hustě zarostlý otvor do studně asi 60 m hluboké. Dole na dně studny protékal jakýsi potok, snad v souvislosti se starými šachtami na jižní straně vrchu.
      Na vrcholu Vlčí Hory jsme marně hledali památný kámen s písmeny V + N. Ačkoliv se tu říká Goethova vyhlídka‚ nutno říci, že Goethe sám, třebaže měl veliký zájem o mineralogické nálezy z Vlčí Hory, tento vrch nenavštívil. V r. 1822 a 1823 poslal sem prý svého komorníka pro minerály z nichž zvláště černé krystaly augitu nalézáme hojně při aleji směrem k vrcholku. Na jižním svahu byla otevřena kaolinová šachta v 19. stol. a dávala dosti vysoké výtěžky. Pozoruhodností vrchu byl tzv. strom spravedlnosti, 9 m vysoká sosna s větvemi dolů visícími jako u smuteční vrby. Pověst o ní, nejstručněji řečeno, podobá se podobným o hradu Úšovice, hradu Švamberku aj. Tovaryš byl nařčen z vraždy a přes zapřísahání k smrti odsouzen. Zabodl prý svou poutnickou hůl do země a pravil: Jakože jsem nevinen, tato moje hůl se zazelená a vyroste, ve strom. Což se také stalo. Sosna s pamětní cedulkou nebyla námi přes velké úsilí nalezena. Pověst o Volfštejnu a Janu Žižkovi uvádí HEBER.
      Historie místa se dopisuje drobnými příběhy. V říjnu 1790 nalezl na Vlčí Hoře jeden hajný rulík (Rulík zlomocný), který omylem považoval za pozdní třešně. Jedl ho a dal i ženě, dětem a známým. Zatímco jeho žena tloukla máslo a všichni pili podmáslí, čímž se vyzvraceli a upláchli smrti, hajný odešel do lesa a byl nalezen otráven.
      V r. 1930 vydali se 3 černošínští výrostci na hrad Volfštejn aby vylezli na věž a vápnem namalovali hákový kříž, (tehdy věž byla ještě do daleka zřetelná). Jeden z nich vylezl až do výše 18 m a zde se neopatrně pustil, zřítil se dolů a mrtev donesen druhými dvěma do Černošína.
      Zájemcům o podrobnější historii hradu doporučujeme literaturu August SEDLÁČEK "Hrady a zámky", MENCLOVÁ, SCHMIDT "Burgen Westböhmens". Upozorňujeme, že hrad není vždy volně přístupný a pokud se to stane‚ doporučujeme návštěvu býv. hradu Třebel, na západní straně Vlčí Hory nebo nedalekého místa někdejšího hradu Šontál.
 

Zapomenutý hrad Šontál

      Hrad Šontál (tak jej nazývá SEDLÁČEK) ležel nedaleko za Černošínem u vesnice Krásné Údolí (Schönthal). Z hlavní plzeňské silnice odbočíme Do Krásného Údolí, projedeme ves a pěšky dojdeme ve stejném směru na vršíček asi 1 km od vsi. Je to vlastně strmé skalisko, které obtéká se tří stran potok. Na této skále stával kdysi hrad, ze kterého bohužel nezbylo než množství drobného kamene ze zdí a zbytky kdysi hlubokých příkopů směrem k vesnici. Hrad nebyl naprosto přístupný od tří stran směrem k potoku, pouze zranitelný byl od této čtvrté strany. Bohužel příkopy jsou již značně mělké. Přece však lze tu a tam odhadovat zbytky zdí a propadlé obytné prostory.
      Prvá zpráva o hradu je z r.1379. tehdy patřil jakémusi Kavanovi, jehož rod se psal "ze Šontálu". Snad za husitských válek byl zničen, ne-li již před nimi, protože další potomci žili na Zádubu (u černošíma, ne u M. Lázní!). psali se zprvu "ze Šontálu" a pak "ze Zádubu". Jan Licek ze Šontálu byl v r. 1477 hejtmanem na Švamberku. V 15. stol. Dostalo se toto menší, snad zemanské nebo rytířské panství k majetkům Třebule. R. 1544 v soupise připomínají se pusté vsi Lhota, Střížav, Oparová a Šontál.
      Rozlehlý dům v Krásném Údolí na levé straně silnice (směrem od Černošíma) byl vyhlášenou zájezdní hospodou "Černý kůň" zvanou, kde nocovali a přepřahali formani.
 

"Špitálský" kostel v Teplé

      Na silnici z Teplé ke klášteru po pravé straně spatřujeme podlouhlou patrovou stavbu zakončenou osmihranným kostelním přístavkem. Je málo známo, že zde stál kostel Nejsvětější Trojice, připojený ke starému špitálu. Tato nemocnice byla postavena již r. 1548 a stavba špitálního kostela probíhala od r. 1692 , když byl kostel 11.6.1699 slavnostně vysvěcen.
      Také tato stavba je připisována mistrovi Kryštofu DIENTZENHOFEROVI (který postavil též Hamrnický zámeček 1710 atd.), i když tu od r. 1689 připravil novostavbu tepelského opatství. V r. 1772 byl kostel nově zřízen na půdorysu oktogonu a jižním křídlem špitálu.
      Na vrchu zv. Spielberg v Teplé stojí malá rotundovitá kaple, které se říkalo Schübelova kaple. Nechal ji totiž postavit v r. 1698 namístě starého zde stojícího sousoší písař Schübel. Po 70 letech se rozpadala a musela být stržena. V l. 1768 a 1769 byla pak postavena kaple Bolestiplné Panny marie a apoštola Ondřeje za podpory opata Trautmannsdorfa měšťanem Karlem Bartlem. Jméno stavitele není známo, vnitřní vybavení dělal malíř Gotlieb Füssl a truhlář Tomáš Pistl z Teplé.
 

Poustevna a Siardova kaple

      Nedaleko Mnichova leží trosky prastarého kostelíka, kde měla stát již ve XII. stol. (tedy v době před založením kláštera Teplá) poustevna., jakéhosi saského knížete a snad už jím postavená Siardova kaple.
      V tepelských análech, II. díl se píše v r. 1664 o kostelíku Sv. Jana Bapt., který se dříve prý nazýval Siardova kaple. V době reformace, kdy byl kostel již rozpadlý, našel se ve zřícenině jakýsi prastarý obraz sv. Siarda, který prý lid nazýval "starým Siardovým obrazem" (kolem r. 1600). Opat Andreas Ebersbach v r. 1615 nechal kostelík renovovat, po 30leté válce je stavba znovu v rozpadu a r. 1664 znovu renovovaná opatem Raimundem I. Sloužila až do roku 1782, kdy byl kostel zrušen. Materiál zdiva byl použit na stavbu školy v Mnichově a kostela v Rájově. Starý zvonek ze Siardovy kaple přišel do kostela v Otročíně (Landek).
      Trosky Siardovy kaple nejsou lehko k nalezení. Po silnici z Mnichova kolem kostela Petra a Pavla směrem do Pramenů dojdeme k místu, kde se silnice svažuje do serpentýn. Zde odbočíme na polní cestu vlevo, která běží při lese a pak lesem stále dolů až přijdeme k potoku, kde jsou trosky starého mlýna (sklep). Odtud - aniž bychom přešli potok - se dáme doleva při kraji lesa a asi po 500 m dojdeme k Siardově kapli.
      Zbytky zdiva 1,2 m silného tvoří základ 16,5 m x 9 m, a půlkruh kolem oltáře. Pilíř vítězného oblouku z cihel je pozůstatkem renovace z r. 1664. Asi 60 m v louce jsou zbytky "zázračného" pramene, resp. jeho jímání (za sucha pramen téměř mizí).
 

Některé vzácné chráněné rostliny v okolí

      Chráněné naleziště rostliny rožce kuřičkolistého a dalších druhů vzácné hadcové květeny leží u Tří Křížů. Místo leží v prostoru mezi Prameny a Novou Vsí. Dosud byl tento rožec kuřičkolistý nalezen pouze na tomto místě, jinde na světě se nevyskytuje.
      Chráněný druh ďáblík bahenní (Calla palustris) je vzácná jednoděložná rostlina z čeledi áronovitých, podobná známé kale (latinský název). Nalézá se severozápadně od Sklářů u Malého hamernického rybníka, kde roste v dosti velkém množství v olšině nad rybníkem. Již 1942 doporučoval DITTRICH jeho ochranu. Netrhat!!
      Vachta trojlistá (Menyathes trifoliata) je chráněná léčivá rostlina, která vyrůstá na vlhkých a rašelinných lukách kolem Regentu,východně od Trstenic a západně od Sklářů.
      Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia),chráněná masožravá rostlina roste v našem okolí na slatinné louce nedaleko Trstěnic.K nalezení je velmi těžko, sama je nenápadná a roste dosti skrytě v polštářích mechů. Je to typická rostlina rašelinišť.
 

Žandov a jeho výrobky

      Městečko Žandov je velmi staré. Již roku 1197 byla o něm zmínka, když totiž bylo přiděleno klášteru tepelskému. Leželo tehdy na samém okraji Čech, poněvadž Chebsko tenkráte patřilo ještě k Německé říši. Od té doby se tam měnili majitelé a o území byly spory, až teprve r.1421 klášter tepelský Fandovsko pozbývá.
      Město mělo bohatou historii. Vedla jím od pradávna silnice do Chebu a to snad bylo příčinou toho, že Fandovští čile obchodovali a že tam bylo tolik různých řemesel. Obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím, ale kromě toho zde kvetlo kupř. řemeslo soukenické a plátenické. Co tu bývalo ve staveních tkalcovských stavů! Známe ze starých záznamů, že v. 1785 tu bylo 16 soukeníků a 24 pláteníků a jejich výrobky šly v blízkém Chebu dobře na odbyt. Také domácká výroba koberců z textilních odpadků zde byla rozšířena a mnoho lidí se živilo tímto řemeslem.
      Daleko široko proslavila Žandov výroba tabatěrek různých druhů a velikostí a také dýmek, známých tehdy pod jménem "Sandovky" (podle něm. názvu Žandova-Sandau). Zajímavý je vznik a výroba těchto dříve hodně známých a hodnotných výrobků.
      Jejich vynálezcem byl jakýsi Johann Geiger, narozený r.1744 v obci Maltsch ve velkovévodství Bádenském v Německu. Učil se řemeslu soustružnickému u velkovýrobce tabatěrek a krabic Becka v městečku Rastadt v Německu a jak to dříve bývalo, pustil se do světa na vandr na zkušenou a tak přišel r.1799 do Dolního Žandova. To už mu bylo 55 let. Koupil si tam domek, provozoval soustružnictví a zavel v Žandově také výrobu tabatěrek, pouzder hašlerky, krabiček na zápalky, dýmek a jiných pěkných věcí podle vzoru svého bývalého zaměstnavatele v Německu. Brzy po příchodu do Žandova vzal si k sobě tovaryše, který uměl vyrábě trvanlivý lak, jehož výroba byla dlouho tajemstvím. Tím výrobky ještě zdokonalil.
      K vypalování výrobků zkonstruoval Geiger pec s roštem. Výroba rostla a zboží šlo velmi rychle na odbyt. Geiger, který zde výrobu zavedl, zemřel jako 92letý v roce 1836 a po jeho smrti provozoval živnost jeho synovec Josef Kailer, který pak předal své zkušenosti dvěma tovaryšům a tak se dostává výroba těchto překrásných věcí do rodiny Krausů, z nichž Michael Kraus byl posledním.
      Geigerova dílna byla ve stavení čp.65a nakonec v čp.198. V roce 1847 popisuje J. SOMMER v Žandově dvě větší výrobny, které "z papírové hmoty široko daleko známé sandovky, tabatěrky vyrábějí". V r. 1932 udává A.GNIRS jen jedinou dílnu Emila KRAUSE, ve které se vyrábějí tato pouzdra (Dosen).
      A jak se vlastně tyto oblíbené a krásné věcičky vyráběly? Nikoliv ze dřeva, jak by si každý myslel, ale z tvrdé lepenky neboli - jak setehdy říkalo - "Pappendeklu". Lepenka byla ovšem klížena zvláštním lepidlem a skládána na sebe podle potřeby a pak se řezala do tvarů a podle velikosti se vkládala do olejové lázně, kde zůstala tak dlouho až byla úplně prosáklá olejem. A pak se lepenka opracovávala, pilovala, brousila, natřela se zvláštním lakem a v peci se několikrát vypalovala. Pak už se hotové předměty jen na čisto brousily a leštily.
      Dnes už je něco podobného, rukodílného, málo vidět. Taková výroba by se ovšem nevyplácela a nemohla by konkurovat strojové práce, pokud se týče cen. Proto jsou tyto výrobky už dnes vzácnými muzeálními předměty.
      V Žandově kvetla také výroba nábytku, který byl velmi kvalitní a byl dodáván do Chebu. Zvláště rodina Auerů měla v tomto oboru velmi dobrý zvuk.
      Město Žandov jest již nestarých listinách z r.1213 jmenované jako "Sandow", v r. 1242 pak jako "Sandowe" a v r. 1358 "Sandaw", tedy s různými obměnami, kde zůstává kmen "Sand-", znamenající česky písek. Také skutečně půda na pahorkovitém terénu Žandova a okolí je písečná. A odtud si vysvětlíme, že se tu odedávna pěstovaly výborné ranné brambory, které šly odtud na trh jako první z celého chebského kraje.
      V Žandově se podíváme ještě na nejstaršího pamětníka a tím je kostel sv. Michala, připomínaný již ve 14. stol. A do dnešní podoby přestavený a dokončený v roce 1682. Jsou tu četné vyřezávané gotické figury svatých a vzácný krucifix na choru, 125 cm vysoký, pochází z 15. stol! Barokní dřevěná socha sedícího Krista v nouzi, je lidová místní práce z roku 1703.
      U Žandova bydlel prý i "slepý mládenec", který Karlu IV. Prorokoval osudy království Českého.
Vojta Neustupný
 

Vrch s kostelem sv. Anny z 10. stol.

      Asi ½ hod. od Plané stojí na malém vršku vedle provizorní plánské nemocnice poutní kostel sv. Anny, prostorný, kdysi s bohatým vnitřním vybavením v románském slohu. Cesta k dávnému poutnímu místu vedla alejí starých mohutných lip a ve středu této aleje nalézal se poutní Anenský pramen, který byl roku 1832 zasypán. Jeho vodě byla připisována v dávných stoletích zázračná síla. Budova 44 m dlouhá, 14 m široká, 18 m vysoká. Na velkém oltáři byla vedle sochy Panny Marie a Jezulátka divotvorná zázračná socha sv. Anny, 160 cm vysoká, řezbářská práce.
      Dokumenty o založení tohoto kostela byly zničeny za husitských válek. Máme pouze glosu Christiana Augusta Pfalze, který byl 1673 dompredikarem sv. Víta v Praze, že kostel sv. Anny u plané je stár (tehdy) 700 let! Pochází tedy podle Pfalze z let 970 - 980 a je tedy v této době stár již 1000 let!!! Nejde ovšem o dnešní tvar stavby, která je mnohem mladší, ale o původní dřevěný kostelík, resp. Kapli, k níž se váže tato pověst, zapsaná M. URBANEM:
      "Vladyka Bohuš z Plané byl mezi 14 českými lechy, pokřtěnými v lednu 846 v Řezně. Když se vrátil do své domoviny na hrádek nad Planou, zapomněl brzy na křest a žil dále pohanským způsobem. Jednou lovil Bohuš se svou družinou v okolních pralesích a v místě, kde dnes stojí kostel, nalezl dřevěné lovecké stavení. Lov táhl lovce dál a dál do hraničního pralesa, takže lovci nepozorovali, že se na obloze na západě zjevilo silné povětří. Teprve když se rozpoutala prudká bouře, rychle se lovci vraceli zpět, ale dosáhli jen tohoto loveckého domku. Sotva se tu utábořili, uhodil blesk do stavení, které sice neshořelo, ale omráčilo Bohuše i členy družiny. Když Bohuš procitl, vzpomněl na sv. Annu, matku Marie. Z vděčnosti nad záchranou života nechal na místě postavit kapli k poctě sv. Anny.
      Požádal také řezenského biskupa o jednoho misionáře, který si tu pak postavil poustevnu vedle kaple. Učil zpracovávat půdu okolní obyvatele a přitom obracel pohanské okolní osady na křesťanství.
(Michl URBAN)
 

Hnízda čápů na Tachovsku

      V minulých letech zmapovali v sousedním tachovském okrese hnízdiště čápů zdejší nadšenci. Původně stavěli hnízda čápi na stromech, ale časem se stali průvodci člověka a sídlí dnes už převážně na lidských staveních. Čápi přilétali na Tachovsko okolo 1. - 5. května, jen do Plané již v půli dubna. Jde o tato hnízdiště: 1. Planá na komíně naproti zámku; 2. Planá na komíně u nemocnice; 3. Planá - Karlín na komíně (poblíž žel. Tratě); 4. Tachov u nádraží; 5. Tachov na komíně budovy OSP; 6. Lhotka u Tachova; 7. Stráž - na hřebeni střechy; 8. Částkov na sloupu elektrického vedení; 9. Nové Sedliště; 10. Velké Dvorce - na hřebeni střechy; 11. Bor na prostřední věžičce zámku.
 

Tachovské muzeum

      Okresní tachovské muzeum má mnoho předností, které mu můžeme závidět. Je umístěno v bývalém františkánském klášteře vedle udržovaného františkánského kostela, budovy z let 1686 a 1750, poslední opravy v r.1968. Prostory bývalého kláštera dávaly dostatek místa pro sbírky a exponáty nejrůznějšího druhu.
      Podnět k zřízení muzea dal Jaroslav Veselý v r.1954 vystavením soukromé sbírky ve výkladní skříni. V r. 1957 bylo založeno tachovské muzeum a od roku 1959 je v plném provozu. Kolem muzea byla od počátku řada nezištních jedinců, kterým vděčí Tachov za obdivuhodné krásné sbírky. Muzeum má dnes přes 12 000 předmětů, z nichž mnohé pocházejí i z muzea v Plané, zrušeného r.1965 a zde je nutno jmenovat dr. Otakara Kalandru, který na Plánsku shromáždil zase mnohé exponáty, včetně zbytků zařízení starého kostela sv. Petra a Pavla (u plánské nemocnice), který měl být založen v 10. stol.
      V muzeu spatříme staré husitské zbraně, pozůstatky po tachovských Chodech, makety hradů na východ od M. Lázní (Volfštejn, Třebel, Gutštejn, Švamberk aj.), které vesměs leží v tachovském okrese. Historii jejich vzniku, archeologické nálezy na Tachovsku, dávné řemeslné výrobky z Tachovska, přírodovědné sbírky, řadu nádherných řezbářských děl, již zmíněné pozůstatky zařízení z býv. kostela sv. Petra a Pavla v Plané, řezbářské "veledílo" Večeři Páně se sochami apoštolů v životní velikosti atd. atd.
      Málokdo z mariánskolázeňských ví o této zajímavé podívané a proto doporučujeme k shlédnutí, stejně jako historická díla - sochy a obrazy v sousedním františkánském kostele. Asi 2-3 km od Tachova pak stojí Josefem II. zrušený klášter ve Světcích, později používaný jako jízdárna, jehož pozůstatky stojí též z.a shlédnutí pro zajímavě řešenou architekturu.
      A co závidíme ještě skromným tachovským ? Od r. 1967 vydávají sborníky muzea v Tachově, psané populárně, zajímavě, a zvláště pro nás přitažlivé v článcích o nejbližším okolí Mar. Lázní - Plánsku. Ze sborníků budeme vybírat i do našich materiálů některé zprávy. Jinak jsou sborníky přímo k dostání v muzeu.
 

100 let narození Antonína Gnirse

      V tomto roce 1973 slavíme dvě životní jubilea Antonína GNIRSe, historka našeho kraje (Chebsko, Loketsko, Tepelsko), jehož nedocenitelným odkazem pro nás zůstal soupis všech historických a uměleckých památek v této oblasti, provedený r. 1932. "Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezirken Tepl und Marienbad", která má 610 stran a 530 vyobrazení (!!)‚ zachycuje stav a rozsah existujících památek r. 1932. Mnohé z těchto památek dnes už spatříme jen na jeho krásných fotografiích jeho knihy.
      Dr. Antonín Gnirs se narodil 13. ledna 1873, zemřel v prosinci 1933. K jeho rozsáhlé publikační činnosti z oblasti historie, archeologickým výzkumům a historickým bádáním se ještě vrátíme.
      GNIRS je naším nejsolidnějším pramenem‚ z kterého často čerpáme pro naše materiály. Jeho zpráva o místním nejstarším vlastivědném názvu Hamelika (Homolka) - na tomto místě, nás vedla k volbě názvu našich materiálů.
 

Alžbětiny lázně

      Víte, kde byly lázně s poetickým jménem "Alžbětiny lázně"?
      Nedaleko od Mariánských Lázní, v dnešních Pramenech, kdysi městečku Sangerberg. Ve výšce 720 m n.m. byla postavena poblíž Sangerbergu ve švýcarském stylu r.1872 budova lázní, dnes domov důchodců. V okolí tu byly používány k léčení tři minerální prameny - Rudolfův pramen, který nalézáme stejně jako Giselin pramen v parku před bývalou budovou lázní, jímány v serpentinitové obrubě, obě alkalicko-muriatické železité kyselky, velmi bohaté na kysličník uhličitý a třetí Vincentův pramen tryskající v polorozpadlém pavilonku, který je dnes nepřístupný, za budovou lázní, sirnatý to pramen s obsahem Glauberovy soli.
      Koupele se podávaly ve 12 lázeňských kabinách, oblíbené byly koupele se smrkovým extraktem, který se tu vařil, ale podávaly se i rašelinné koupele s rašelinou, těženou při potoku poblíž odtud. Budova měla 40 pohostinských pokojů, restaurací, koncertní síň, čítárnu a herny. Další hosty rády přijaly tři hotely v Sangerbergu - "Parth", "Tanzer" a "Pöpperl", stejně jako domácí obyvatelstvo pronajímalo pokoje lázeňským hostům. V r. 1880 měl Sangerberg 2 600 obyvatel, 20 hostinců, čtyřtřídní školu, faru, farní kostel, celkem 270 popisných čísel.
      Sezona trvala od 15.V. do 30.IX. a ceny koupelí v r. 1882 byly: minerální lázeň 50 kr., lázeň se smrkovým extraktem 80 kr., rašelinná koupel 1 zl. 20 kr. a parní lázeň 20 kr. Nejčastější vycházky podnikali hosté na lovecký zámeček Schönbrunnův na Kladskou, do Sangerbergu a jeho okolí, a jízdmo do okolních lázní.
 

Bohatství minerálních vod v Číhané

      Mezi obcemi Popovice - Babice - Číhaná (640 - 670 m n.m.) vyvěrá řada minerálních pramenů velmi dobré kvality. Tyto vývěry byly známy již dlouho, ale teprve ve třicátých letech konaly Zörkendörferové z Mar. Lázní podrobnější analýzy (chemická analýza poprvé 1908) s cílem přivést je z Číhané do Mariánských Lázní a tím významně rozšířit bohatství minerálních vod, podávaných jako minerální koupele.
      Minerální vody byly provizorně zachyceny ve 3 studnách, jejichž zbytky zde ještě nalezneme. Studny byly zakryty betonovou deskou, aby nedocházelo k úniku plynu. Voda měla být svedena do akumulační nádrže a odtud čerpána asi 9,5 km do Mar. Lázní. Hlavním problémem bylo převedení vody přes 130 m vysoký hřbet. Byla zřízena tehdy pokusná stanice‚ která čerpala vodu 2,8 km - zjištěné ztráty CO2 nebyly větší než 4% !! Avšak pravou senzací bylo množství čerpané minerální vody: první jáma dodávala 360 lt/min.!! Druhá jáma dodávala 180 lt/min. - oba prameny s množstvím 2500 - 3000 mg/lt CO2 !!! U třetí studně bylo naměřeno 240 lt/min. při 2530 mg/lt kysličníku uhličitého. Prof. Zörkendörfer o Číhané psal, že je s podivem, že zde dosud nevznikly mohutné lázně a místo, že je neznámé. Vždyť vydatnost 780 lt/min., což znamená možnost denně podat 4 500 plných minerálních koupelí !! Údaje jsou tak překvapující, že se zdají až nevěrohodnými.
 

270 let narození Eliáš Dollhopf

      Jednou z nejslavnějších postav mezi umělci zdejšího kraje byl malíř Eliáš DOLLHOPF, narozený 13.1.1703‚ tedy před 270 lety, v Tachově. Z jeho života bohužel mnoho neznáme, zato každý z nás se setkal s jeho malířskými uměleckými výtvory, která se nalézají v našem okolí.
      Tak v letech 1754 - 1756 maloval nástropní a nástěnné fresky v kostele Zvěstování Panny Marie v býv. klášteře Teplá. Dále nalézáme jeho osobitě, typické malby na největším dávném poutním místě v celém západočeském kraji - v mariánském kostele sv. Máří na Chlumu (u Kynšperka). Tzv. Maria Kulm (Marie ze Chlumu) byla zobrazena na zázračném obraze "Mariakulmbild", jehož kopie nalézáme ve všech kostelích téměř, v našem okolí.
      DOLLHOPF vymaloval nádhernými freskami kostel sv. Bartoloměje na pístově, dále kostel sv. Jiljí v kostele v Teplá, kostel sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech, kostel Všech svatých ve Stříbře, poutní kostel sv. Anny u Plané, o kterém se zmiňujeme na jiném místě.
      O Dollhopfových malbách jsme hovořili v minulých materiálech, v souvislosti s Novým Dvorem u Dobré Vody. Zde jsou jeho malby bohužel navždy ztraceny a zůstává zachována jednak námi pořízená fotografie "Josef a bratři v Egyptě", jednak GNIRSovy fotografie fresek "Samson a lvi" a dalších v Novém Dvoře.
      DOLLHOPF byl dokonalým znalcem barvy (viz fara Pístov), ale též umělcem úžasné a hodnotné invence s bohatou myšlenkovou naplní. Byl mistrem historických obrazů a z jeho díla usuzujeme na jeho hluboký vnitřní život.
(Pramen: F.X.Kundrát)
 

Proč se říká "PANENKA SKÁKAVÁ" ?

      Jako byl poutní kostel na Chlumu největším poutním místem západních Čech XVIII. stol., tak na druhém místě nutno jmenovat Skoky se svým poutním kostelem Marie Skokovské‚ zobrazené na zázračném obrazu "Maria Stock Bild". Např. v r.1733 zde bylo přes 35 000 poutníků, což je na tehdejší poměry obrovské množství lidí a těžko se představuje způsob ubytování, stravování té doby. Lidé v procesích šli často řadu dnů (a není divu, že mnohým nemocným tento pohyb zlepšil zdravotní stav a došlo na místě v kostele k "zázraku", že nemocný odhodil hůl či berle a vracel se zdráv domů) - Skoky mají soupis zázraků a mnohé z nich jsou tohoto charakteru.
      "Panenka Skokovská" (Maria Stock) byla poutním místem‚ které patřilo klášteru Teplá, třebaže leželo mimo území klášterní. Proto tu nalézáme v nádherném interiéru třpytícím se pozlaceným zařízením, sochami, prapory procesí atd. sochu Hroznaty, dále varhany, dodané stavitelem varhan z Mar. Lázní - Úšovic (nádherná řemeslnická práce, šlapací, protože tu není elektrický proud zaveden). Tepelsko tímto místem přineslo do českého jazyka jeden terminus "Technics"; říká se "Panenko skákavá", což je pouhé žertovné zkomolení "Panenky Skokovské".
      Zázračný obraz Panenky Skokovské je uložen na faře v Bochově. Kostel ve Skocích je opravován a zůstal ve velmi dobrém stavu. Do Skoků vede jediná cesta z hlavní karlovarské silnice (Praha - K.Vary) přes Údrč a Polom, kde končí silnice a dále polní cestou. Z druhé stany jsou cesty přetnuty vodní přehradou na Střele.
 

Chráněné památky v okolí (z krajského seznamu)

- z okresu Karlovy Vary:

Mlýn v Mrázově (památka č. 231)

Majitel: Státní statky. Popis: Mlýn, čp. 13 skládá se z obdélníkové hlavní jednopatrové budovy, s rustikovaným přízemím a pilastry‚ členěným patrem; dole síň s pruskými klenbami, nahoře plochostropé místnosti, střecha a štíty kryty břidlicí. Nad půlkruhovými zaklenutými vstupy plošné vázy. K jižnímu průčelí je připojena stavba pro hnací zařízení‚ přizdobená pilovitým štítem. Hodnocení - chrání se jako jediný výstavný a udržovaný mlýn z r. 1830 s částečně zachovanými klenbami na Karlovarsku.
(Obec Mrázov)

Boží muka v Pěkovicích (památka č. 277)

majitel: MNV Křepkovice. Popis: Boží muka na štíhlém čtyřbokém pilířku, podloženém čtyřbokým soklem. Čtyřboký tabernákl na vysoké profilované římse je zakončen stříškou a koulí. Na bocích v nízkém reliéfu scény z Kristova života: Ukřižování a Zmrtvýchvstání‚ na čelní straně a na zadní stěně nápisy. Hodnocení: Lidová památka z r. 1586 je nejstarší památkou tohoto druhu na Karlovarsku.
(Osada Pěkovice, obec Křepkovice)

Roubené stavení v Pěkovicích (památka č. 276)

Majitel: Státní statky. Popis: Stavení čp. 8 s obytným stavením se zděným chlévem, krytým šindelovou střechou. Celé průčelí k návsi svisla šalováno. Kolem oken ozdobně vyřezané dřevěné trámy. Hodnocení: Lidová stavba s uchovanou černou kuchyní, typická pro Toužimsko, Žluticko. Obydleno udržováno.
(Osada Pěkovice, obec Křepkovice)

Socha Marie Immaculata v Pěkovicích (památka č. 278)

Majitel: MNV Křepkovice. Popis: Pískovcová socha Madony na půlměsíci‚ zachycená v dramatickém pohybu a výrazu tváře, výška 175cm. Hodnocení: Barokní plastika z 18. stol.
(Osada Pěkovice, obec Křepkovice)

Statek čp. 3 v Popovicích (památka č. 285)

Majitel: St. statek Poutnov. Popis: Statek se skládá z obytné stavby z protilehlé budovy čeledníka s chlévy a ze stodoly s hrázděným patrem, pravoúhle sestavených. Obytná budova v přízemí klenutá a zdobená slepými arkádami, budova s chlévy s horizontální rustikou. Na dvoře obdélníková kašna a datum 1860. Hodnocení: Výstavná budova, hospodářská usedlost se zachovalými klenbami a hrázděnou stodolou v dobrém stavu. Opravuje se pro používání. Chrání se i kašna.
(Osada Popovice, obec Poutnov)

Statek čp. 13 v Popovicích (památka č. 286)

Majitel: St. statky Poutnov. Popis: stavení připojující chlévy k obytné části. Zděné přízemí, hrázděné patro a hrázděný štít, zčásti svisle šalovaný. Na pilířcích brány s brankou polychrom. šišky na podstavcích. Hodnocení: Nákladné stavení z 1. pol. 19. stol. s dekorativně sestavenými trámy a vyzdobenou brankou.
(Osada Popovice, obec Poutnov)

Socha Jana Nepomuského v Poutnově (památka č. 289)

Majitel: MNV Poutnov. Popis: 330 cm vysoká kamenná socha monumentálním pojetí, stojící na podstavci se segmentovou vzdutou profilovanou římsou a věnovacím nápisem. Hodnocení: barokní plastika z r. 1764 velmi dobré úrovně. Protějšek k soše sv. Anny.
(Obec Poutnov)

Socha sv. Anny Samétřetí v Poutnově (památka č. 290)

Majitel: MNV Poutnov. Popis: pískovcová socha sv. Anny s korunkou nesoucí drobné sošky Marie a Ježíška. Stojí na bohatě členěném podstavci, zdobeném mušlemi, znakem a věnovacím nápisem. Hodnocení: barokní plastika velmi dobré úrovně. Protějšek k soše sv. Jana Nepomuského.
(Obec Poutnov)

Boží muka v Poutnově (památka č. 291)

Majitel: MNV Poutnov. Popis: Boží muka - 430 cm vysoký památník tvořící hranolovitý podstavec, profilovanou římsu sloupu a volutovou hlavici. Tabernákl s reliéfy dnes značně nejasnými. Na soklu nápis s datem, na vrcholu kříž. Hodnocení: Lidová památka v barokním slohu z r. 1679
(Obec Poutnov)

Židovský hřbitov v Poutnově (památka č. 292)

Majitel: MNV Poutnov. Popis: hřbitov menší rozlohy z 18. stol. Nejstarší a nejcennější náhrobky z 18. stol. uloženy v severozápadní části hřbitova. Hodnocení: Jeden z mála dochovaných žid. Hřbitovů.

Tvrziště Rankovice (památka č. 301)

Majitel: Čsl. Stát MěNV Teplá. Popis: Tvrziště v místě, zvaném Mieselhübel. Jeho torzo je zachováno v zahrádkách statků čp. 5 a 9. Hodnocení: památka středověké archeologie.
(obec Rankovice)

Tvrziště Rankovice II. (památka č. 302)

Majitel: Čsl. Stát. Popis: Kruhové tvrziště jižně od obce v louce po pravé straně cesty Rankovice - Teplá. Zachovalý příkop a val. Hodnocení: Památka středověké archeologie.
(obec Rankovice)

Pomník Hanse Kudlicha ve Služetíně (památka č. 308)

Majitel: MNV Služetín. Popis: Pískovcová deska se zaoblením, stojící na nízkém hranolovém soklu. Na ní bronzová deska s reliéfním portrétem mladého muže a s nápisem: "HANS KUDLICH" hodnocení: Pomník osvoboditele sedláků Hanse Kudlicha, původce zrušení poddanského poměru, uskutečněného v září 1848.
(obec Služetín)

Barokní sochy u sv. Vojtěcha (památky č. 321, 322, 323, 324)

Majitel: MNV Mrázov (dříve církev římskokatolická) Popis: U rumiště někdejšího gotického kostela stojí 4 barokní sochy z let 1722/23 na soklech 142 cm vysokých s latinskými invokacemi, celková výška 375 cm. Jde o sochy sv. Jana z Nepomuku, sv. Václava, sv. Víta a sv. Prokopa. Hodnocení: Barokní sochy velmi dobré úrovně, tvořící slohově i měřítkem jednotnou skupinu soch českých patronů.
(pustá ves Sv. Vojtěch, osada Bezvěrov)
Pozn. Sochy i s podstavci zmizely, zřetelné jejich půdorysy v rozích prostranství.

- z okresu Sokolov:

Býv. Kostel Svaté Trojice v Nové Vsi (památka č. 167)

Majitel: Čsl. stát - MNV Nová Ves. Popis: zrušený kostel, nyní kulturní dům. Jednoloďový‚ věž v průčelí, presbytář polygonální, dřevěný kasetovaný strop malovaný. Věž z kvádrů a s bání. Při kostele barokní soška na hranol. podstavci. Hodnocení: Venkovská barokní stavba z let 1700 - 1707, věž 1764 - 1774, hodnotná malba kasetového stropu.
(obec Nová Ves za Prameny)

- z okresu Tachov:

Kamenný kříž u Výškova (památka č. 101)

Majitel: Čsl. stát MNV. Popis: Kamenný kříž nad obcí u silnice z Výškova na Michalovy Hory, barokový asi z konce 18. stol. Hodnocení: barokní památka.
(Výškov - Chodové Planá)

Radnice v Michalových Horách (památka č. 156)

Majitel: Čsl. stát - MNV. Popis: Jednopatrová budova s vchodovým křídlem před středem budovy se schodištěm a arkádovitě vstupní halou. Hodnocení: Původně horní úřad ze 16. stol. ‚ barokně upraven.
(Obec Michalovy Hory)

Farní kostel Archanděla Michaela v Michalových Horách (památka č. 157)

Majitel: Církev římskokatolická. Popis: Farní kostel s barokní sochou Jana Křtitele při kostelním schodišti. Jednolodní orientovaný s polygonálním závěrem. Věž před západním průčelím s cibulkou a cibulkový sanktusník nad presbytářem, sakristie u severní stěny presbytáře, šindelová střecha. Hodnocení: Architektonická památka, pův. gotický v raném baroku přestavěný. Velmi cenné soudobé zařízení.
(Obec Michalovy Hory)

Socha sv. Antonína u radnice v Michalových Horách (památka č. 158)

Majitel: Čsl. stát - MNV. Popis: Na hranolovitém soklu s volut. ušima a reliéfní výzdobou čelní stěny i boky a hlavicí plastika světce v životní velikosti (proti radnici). Hodnocení: Dobrá barokní práce z r. 1736.
(Obec Michalovy Hory)

Socha sv. Josefa u farního kostela v Michalových Horách

Majitel: Čsl. stát. - MNV. Popis: hranolový sokl ukončen římsou s reliéf. hlavami andělů. Na římse osazen nízký stejně zdobený soklík s postavou světce. Nápis 1843, umístěna na severní straně při schodech k farnímu kostelu.
 

HAMELIKA, pracovní materiály vydávané pro potřeby vlastivědného kroužku při KZ a jeho zřizovatele Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních. Vedoucí KZ Zdeněk Chábera. Redigující pracovníci vlastivědného kroužku Ing. Richard Švandrlík a Vladimír Mašát. Dvanácté číslo vyšlo 25. června 1973. Vychází jako občasník.