Vlastivědný kroužek Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních |
Vyšlo dne: |
PRÁZDNINOVÉ ČÍSLO
Dvanácté číslo
vlastivědných materiálů dostáváte do rukou ještě než se rozjedete na prázdniny,
na dovolené, a je proto věnováno našemu blízkému okolí. Z něho vybíráme některé
cíle zajímavých výletů, ovšem jen zlomek historických zajímavostí okolí, dále
jsou jubilea a jiné zprávy. Upozorňujeme na některé historické památky, z nichž
už některé jsou značně poškozené. Jestliže pro naše pacienty, hosty, rekreanty
jsou hlavními výletními cíli - zámek Kynžvart, klášter Teplá, Cheb, Františkovy
Lázně, Karlovy Vary, domníváme se, že tyto tradiční prohlídkové cíle by neměly
uspokojit nás jako domorodce a proto připomínáme některé další.
Je to zejména bohatství starých hradů v blízkém okolí: nejzachovalejším hradem
je vedle Bečova Gutštejn u Konst. Lázní, zbytky hradů nalezneme na Volfštejně,
Krasíkově, Bezdružicích, Kynžvartě Chebu, Hroznatově. Místa, kde stávaly hrady a
kde jsou však sotva půdorysy a příkopy zachovány mají Boršegrýn (Úbočí),
Lazurová Hora u Michalových Hor, Falštejn u Konst. Lázní, Šontál (za Krásným
Udolím u Černošína), Vížka tamtéž (u Třebele), Třebel (sýpka-býv. hrad); staré
tvrze měl Dolní Kramolín, Planá, ale i Úšovice (pověst o hradě), Hroznatův hrad
stál v Teplé, ve chráněných památkách najdeme tvrziště Rankovice atd.
Připravovaná výprava po Dlouhé stoce se neuskutečnila pro dvoudenní vytrvalý
déšť na Medarda v pátek i v sobotu a je tedy odložena podle domluvy přihlášených
účastníků. Schůzka vlastivědného kroužku koná se 2. července 1973 v 19 hod. v
místnosti Klubu zdravotníků (Suda). Zde se domluvíme na dalším.
Prázdninovým číslem se loučíme po dobu prázdnin a dovolených, z nichž jistě
přivezete řadu podnětů pro další práci, a po prázdninách na shledanou!
O
hradu jménem Volfštejn Zapomenutý hrad Šontál "Špitálský" kostel v Teplé Poustevna a Siardova kaple Některé vzácné chráněné rostliny v okolí Žandov a jeho výrobky Vrch s kostelem sv. Anny z 10. stol. Hnízda čápů na Tachovsku Tachovské muzeum 100 let narození Antonína Gnirse Alžbětiny lázně Bohatství minerálních vod v Číhané 270 let narození Eliáš Dollhopf Proč se říká "PANENKA SKÁKAVÁ" ? Chráněné památky v okolí
(z krajského seznamu) HAMELIKA, pracovní
materiály vydávané pro potřeby vlastivědného kroužku při KZ a jeho
zřizovatele Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních. Vedoucí KZ Zdeněk
Chábera. Redigující pracovníci vlastivědného kroužku Ing. Richard
Švandrlík a Vladimír Mašát. Dvanácté číslo vyšlo 25. června 1973. Vychází
jako občasník.
Věž Volfštejna má 260 cm tloušťku zdiva a 290 cm světlost vnitřního prostoru.
Spodní část sloužila kdysi jako hladomorna. Věž je jedinečností, kterou nemá v
Čechách žádný hrad (SEDLÁČEK): čím je vyšší, tím je zvenku užší a menšího
obvodu, takže tvoří komolý kužel. Skvělou památkou je branka, kterou tvoří 11
rozmanitě velkých kamenů a na každém tom kamenu je vytesán půlměsíc a podkova.
Dle branky soudil SCHMIDT na dobu stavby hradu - konec 13. stol. Prvým známým
pánem byl Ctibor z Volfštejna, který byl 1316 zavražděn jakýmsi Dluhomilem a
Bedřichem z Brodu.
Hrad je nazýván podle erbu který měli Volfštejnští třikrát pruhovaný a v něm
napravo obrácenou vlčí hlavu. Podle erbu se usuzuje, že pocházeli z rodu pánů ze
Svojšína. Rod pánů z Volfštejna rozkvétal ve 14. a 15. stol. Syn zavražděného
Ctibora I. byl Beneda I. Z Benedových synů Protiva I. a Beneda II. měli v erbu
vlčí hlavu, Ctibor II. celého vlka. Žili v 2. pol. 14. stol. a když si dělili
panství, Ctibor II. převzal Volfštejn. Zemřel však 1360 a zanechal 4letého
Ctibora III. Poč. 15. stol. v různých listinách je jmenován Vilém z Volfštejna a
Beneda, jeho bratr. Vilém měl patronát nad kostelem v Černošíně (od r. 1414 a
ještě 30.7.1434 je uváděn jako dosazující faráře do Cernošína.) Za husitských
bojů stál na katolické straně a obohatil se jako mnozí jiní šlechtici tím, že mu
postoupil císař Zikmund vesnice Radlovice, Honosice a ves Touškov od kláštera
Chotěšovského, v r. 1421, resp. 1434. Vilém z Volfštejna dostal jako zástavu též
hrad Buben. Jeho synové pak dělili majetek: Ctibor IV. z Volfštejna měl Hostouň‚
Jan z Volfštejna Buben a Volfštejn, třetí syn Vilém II. (věkově prostřední) brzy
zemřel. Ctibor IV. z Volfštejna se objevuje často na různých jednáních toho času
- 1443 vyslýchal ve Vídni poselstvo českého zemského sněmu, když se jednalo o
uznání mladého Ladislava Pohrobka, dále jako smírčí soudce ve sporu mezi
Klatovskými a Přibíkem z Klenova. Jeho bratr Jan žil na Volfštejně (20.12.1445
nechal zřídit oltář Petra a Pavla pro kostel v Černošíně, ještě r. 1460
presentoval kaplana do černošínského kostela). Odprodal zástavu hrad Buben v r.
1446 Gutštejnským Za to před r. 1452 nabyl jako zástavu hrad Třebel na 12 let a
v. r. 1460 na dalších 20 let od bratří Jana a Racka ze Sobětic.
Protože tato zástava nebyla stále vyplácena, přeložil r. 1460 Jan z Volfštejna
své sídlo na pohodlnější a prostornější hrad Třebel a hrad Volfštajn‚ sídlo
svých předků, vydal všanc rozpadu a zpustnutí.
Jan z Volfštejna byl za časů Jiřího z Poděbrad horlivým členem panského spolku -
zelenohorské strany. Zemřel před. r. 1467. Jeho syn Vilém III. převzal Janovy
majetky a po smrti Viléma r. 1473 přešly tyto na jeho mladšího bratra Jiřího
(+1486). Protože oba bratři zemřeli bez potomků, převzal Třebelskovolfštejnské
panství příbuzný Ctibor V. z větve hostouňské. Smrtí Ctibora v r. 1495 vymřel
rod pánů Z Volfštejna úplně.
Hrad VOLFŠTEJN, pustý od r. 1460, tedy již 513 let, zůstává ve své zřícenině
zachován jako památka časného stavitelství rodinných hradů. Spolu s
mineralogicky zajímavou Vlčí Horou lákal výletníky a později na plošině u
vrcholku Vlčí Hory vyrostla dokonce vesnice 'Wolfsberg". Její, zbytky zarostly
houštinami a vidět je pouze zeď býv. panského dvora na Wolfsbergu. Velmi
nebezpečný je tu volný pohyb!!! V jedné houštině nám starý pasák odhalil hustě
zarostlý otvor do studně asi 60 m hluboké. Dole na dně studny protékal jakýsi
potok, snad v souvislosti se starými šachtami na jižní straně vrchu.
Na vrcholu Vlčí Hory jsme marně hledali památný kámen s písmeny V + N. Ačkoliv
se tu říká Goethova vyhlídka‚ nutno říci, že Goethe sám, třebaže měl veliký
zájem o mineralogické nálezy z Vlčí Hory, tento vrch nenavštívil. V r. 1822 a
1823 poslal sem prý svého komorníka pro minerály z nichž zvláště černé krystaly
augitu nalézáme hojně při aleji směrem k vrcholku. Na jižním svahu byla otevřena
kaolinová šachta v 19. stol. a dávala dosti vysoké výtěžky. Pozoruhodností vrchu
byl tzv. strom spravedlnosti, 9 m vysoká sosna s větvemi dolů visícími jako u
smuteční vrby. Pověst o ní, nejstručněji řečeno, podobá se podobným o hradu
Úšovice, hradu Švamberku aj. Tovaryš byl nařčen z vraždy a přes zapřísahání k
smrti odsouzen. Zabodl prý svou poutnickou hůl do země a pravil: Jakože jsem
nevinen, tato moje hůl se zazelená a vyroste, ve strom. Což se také stalo. Sosna
s pamětní cedulkou nebyla námi přes velké úsilí nalezena. Pověst o Volfštejnu a
Janu Žižkovi uvádí HEBER.
Historie místa se dopisuje drobnými příběhy. V říjnu 1790 nalezl na Vlčí Hoře
jeden hajný rulík (Rulík zlomocný), který omylem považoval za pozdní třešně.
Jedl ho a dal i ženě, dětem a známým. Zatímco jeho žena tloukla máslo a všichni
pili podmáslí, čímž se vyzvraceli a upláchli smrti, hajný odešel do lesa a byl
nalezen otráven.
V r. 1930 vydali se 3 černošínští výrostci na hrad Volfštejn aby vylezli na věž
a vápnem namalovali hákový kříž, (tehdy věž byla ještě do daleka zřetelná).
Jeden z nich vylezl až do výše 18 m a zde se neopatrně pustil, zřítil se dolů a
mrtev donesen druhými dvěma do Černošína.
Zájemcům o podrobnější historii hradu doporučujeme literaturu August SEDLÁČEK
"Hrady a zámky", MENCLOVÁ, SCHMIDT "Burgen Westböhmens". Upozorňujeme, že hrad
není vždy volně přístupný a pokud se to stane‚ doporučujeme návštěvu býv. hradu
Třebel, na západní straně Vlčí Hory nebo nedalekého místa někdejšího hradu
Šontál.
Prvá zpráva o hradu je z r.1379. tehdy patřil jakémusi Kavanovi, jehož rod se
psal "ze Šontálu". Snad za husitských válek byl zničen, ne-li již před nimi,
protože další potomci žili na Zádubu (u černošíma, ne u M. Lázní!). psali se
zprvu "ze Šontálu" a pak "ze Zádubu". Jan Licek ze Šontálu byl v r. 1477
hejtmanem na Švamberku. V 15. stol. Dostalo se toto menší, snad zemanské nebo
rytířské panství k majetkům Třebule. R. 1544 v soupise připomínají se pusté vsi
Lhota, Střížav, Oparová a Šontál.
Rozlehlý dům v Krásném Údolí na levé straně silnice (směrem od Černošíma) byl
vyhlášenou zájezdní hospodou "Černý kůň" zvanou, kde nocovali a přepřahali
formani.
Také tato stavba je připisována mistrovi Kryštofu DIENTZENHOFEROVI (který
postavil též Hamrnický zámeček 1710 atd.), i když tu od r. 1689 připravil
novostavbu tepelského opatství. V r. 1772 byl kostel nově zřízen na půdorysu
oktogonu a jižním křídlem špitálu.
Na vrchu zv. Spielberg v Teplé stojí malá rotundovitá kaple, které se říkalo
Schübelova kaple. Nechal ji totiž postavit v r. 1698 namístě starého zde
stojícího sousoší písař Schübel. Po 70 letech se rozpadala a musela být stržena.
V l. 1768 a 1769 byla pak postavena kaple Bolestiplné Panny marie a apoštola
Ondřeje za podpory opata Trautmannsdorfa měšťanem Karlem Bartlem. Jméno
stavitele není známo, vnitřní vybavení dělal malíř Gotlieb Füssl a truhlář Tomáš
Pistl z Teplé.
V tepelských análech, II. díl se píše v r. 1664 o kostelíku Sv. Jana Bapt.,
který se dříve prý nazýval Siardova kaple. V době reformace, kdy byl kostel již
rozpadlý, našel se ve zřícenině jakýsi prastarý obraz sv. Siarda, který prý lid
nazýval "starým Siardovým obrazem" (kolem r. 1600). Opat Andreas Ebersbach v r.
1615 nechal kostelík renovovat, po 30leté válce je stavba znovu v rozpadu a r.
1664 znovu renovovaná opatem Raimundem I. Sloužila až do roku 1782, kdy byl
kostel zrušen. Materiál zdiva byl použit na stavbu školy v Mnichově a kostela v
Rájově. Starý zvonek ze Siardovy kaple přišel do kostela v Otročíně (Landek).
Trosky Siardovy kaple nejsou lehko k nalezení. Po silnici z Mnichova kolem
kostela Petra a Pavla směrem do Pramenů dojdeme k místu, kde se silnice svažuje
do serpentýn. Zde odbočíme na polní cestu vlevo, která běží při lese a pak lesem
stále dolů až přijdeme k potoku, kde jsou trosky starého mlýna (sklep). Odtud -
aniž bychom přešli potok - se dáme doleva při kraji lesa a asi po 500 m dojdeme
k Siardově kapli.
Zbytky zdiva 1,2 m silného tvoří základ 16,5 m x 9 m, a půlkruh kolem oltáře.
Pilíř vítězného oblouku z cihel je pozůstatkem renovace z r. 1664. Asi 60 m v
louce jsou zbytky "zázračného" pramene, resp. jeho jímání (za sucha pramen téměř
mizí).
Chráněný druh ďáblík bahenní (Calla palustris) je vzácná jednoděložná rostlina z
čeledi áronovitých, podobná známé kale (latinský název). Nalézá se severozápadně
od Sklářů u Malého hamernického rybníka, kde roste v dosti velkém množství v
olšině nad rybníkem. Již 1942 doporučoval DITTRICH jeho ochranu. Netrhat!!
Vachta trojlistá (Menyathes trifoliata) je chráněná léčivá rostlina, která
vyrůstá na vlhkých a rašelinných lukách kolem Regentu,východně od Trstenic a
západně od Sklářů.
Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia),chráněná masožravá rostlina roste
v našem okolí na slatinné louce nedaleko Trstěnic.K nalezení je velmi těžko,
sama je nenápadná a roste dosti skrytě v polštářích mechů. Je to typická
rostlina rašelinišť.
Město mělo bohatou historii. Vedla jím od pradávna silnice do Chebu a to snad
bylo příčinou toho, že Fandovští čile obchodovali a že tam bylo tolik různých
řemesel. Obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím, ale kromě toho zde kvetlo
kupř. řemeslo soukenické a plátenické. Co tu bývalo ve staveních tkalcovských
stavů! Známe ze starých záznamů, že v. 1785 tu bylo 16 soukeníků a 24 pláteníků
a jejich výrobky šly v blízkém Chebu dobře na odbyt. Také domácká výroba koberců
z textilních odpadků zde byla rozšířena a mnoho lidí se živilo tímto řemeslem.
Daleko široko proslavila Žandov výroba tabatěrek různých druhů a velikostí a
také dýmek, známých tehdy pod jménem "Sandovky" (podle něm. názvu Žandova-Sandau).
Zajímavý je vznik a výroba těchto dříve hodně známých a hodnotných výrobků.
Jejich vynálezcem byl jakýsi Johann Geiger, narozený r.1744 v obci Maltsch ve
velkovévodství Bádenském v Německu. Učil se řemeslu soustružnickému u
velkovýrobce tabatěrek a krabic Becka v městečku Rastadt v Německu a jak to
dříve bývalo, pustil se do světa na vandr na zkušenou a tak přišel r.1799 do
Dolního Žandova. To už mu bylo 55 let. Koupil si tam domek, provozoval
soustružnictví a zavel v Žandově také výrobu tabatěrek, pouzder hašlerky,
krabiček na zápalky, dýmek a jiných pěkných věcí podle vzoru svého bývalého
zaměstnavatele v Německu. Brzy po příchodu do Žandova vzal si k sobě tovaryše,
který uměl vyrábě trvanlivý lak, jehož výroba byla dlouho tajemstvím. Tím
výrobky ještě zdokonalil.
K vypalování výrobků zkonstruoval Geiger pec s roštem. Výroba rostla a zboží šlo
velmi rychle na odbyt. Geiger, který zde výrobu zavedl, zemřel jako 92letý v
roce 1836 a po jeho smrti provozoval živnost jeho synovec Josef Kailer, který pak
předal své zkušenosti dvěma tovaryšům a tak se dostává výroba těchto překrásných
věcí do rodiny Krausů, z nichž Michael Kraus byl posledním.
Geigerova dílna byla ve stavení čp.65a nakonec v čp.198. V roce 1847 popisuje J.
SOMMER v Žandově dvě větší výrobny, které "z papírové hmoty široko daleko známé
sandovky, tabatěrky vyrábějí". V r. 1932 udává A.GNIRS jen jedinou dílnu Emila
KRAUSE, ve které se vyrábějí tato pouzdra (Dosen).
A jak se vlastně tyto oblíbené a krásné věcičky vyráběly? Nikoliv ze dřeva, jak
by si každý myslel, ale z tvrdé lepenky neboli - jak setehdy říkalo - "Pappendeklu".
Lepenka byla ovšem klížena zvláštním lepidlem a skládána na sebe podle potřeby a
pak se řezala do tvarů a podle velikosti se vkládala do olejové lázně, kde
zůstala tak dlouho až byla úplně prosáklá olejem. A pak se lepenka opracovávala,
pilovala, brousila, natřela se zvláštním lakem a v peci se několikrát
vypalovala. Pak už se hotové předměty jen na čisto brousily a leštily.
Dnes už je něco podobného, rukodílného, málo vidět. Taková výroba by se ovšem
nevyplácela a nemohla by konkurovat strojové práce, pokud se týče cen. Proto
jsou tyto výrobky už dnes vzácnými muzeálními předměty.
V Žandově kvetla také výroba nábytku, který byl velmi kvalitní a byl dodáván do
Chebu. Zvláště rodina Auerů měla v tomto oboru velmi dobrý zvuk.
Město Žandov jest již nestarých listinách z r.1213 jmenované jako "Sandow", v r.
1242 pak jako "Sandowe" a v r. 1358 "Sandaw", tedy s různými obměnami, kde
zůstává kmen "Sand-", znamenající česky písek. Také skutečně půda na
pahorkovitém terénu Žandova a okolí je písečná. A odtud si vysvětlíme, že se tu
odedávna pěstovaly výborné ranné brambory, které šly odtud na trh jako první z
celého chebského kraje.
V Žandově se podíváme ještě na nejstaršího pamětníka a tím je kostel sv.
Michala, připomínaný již ve 14. stol. A do dnešní podoby přestavený a dokončený
v roce 1682. Jsou tu četné vyřezávané gotické figury svatých a vzácný krucifix
na choru, 125 cm vysoký, pochází z 15. stol! Barokní dřevěná socha sedícího
Krista v nouzi, je lidová místní práce z roku 1703.
U Žandova bydlel prý i "slepý mládenec", který Karlu IV. Prorokoval osudy
království Českého.
Dokumenty o založení tohoto kostela byly zničeny za husitských válek. Máme pouze
glosu Christiana Augusta Pfalze, který byl 1673 dompredikarem sv. Víta v Praze,
že kostel sv. Anny u plané je stár (tehdy) 700 let! Pochází tedy podle Pfalze z
let 970 - 980 a je tedy v této době stár již 1000 let!!! Nejde ovšem o dnešní
tvar stavby, která je mnohem mladší, ale o původní dřevěný kostelík, resp.
Kapli, k níž se váže tato pověst, zapsaná M. URBANEM:
"Vladyka Bohuš z Plané byl mezi 14 českými lechy, pokřtěnými v lednu 846 v
Řezně. Když se vrátil do své domoviny na hrádek nad Planou, zapomněl brzy na
křest a žil dále pohanským způsobem. Jednou lovil Bohuš se svou družinou v
okolních pralesích a v místě, kde dnes stojí kostel, nalezl dřevěné lovecké
stavení. Lov táhl lovce dál a dál do hraničního pralesa, takže lovci
nepozorovali, že se na obloze na západě zjevilo silné povětří. Teprve když se
rozpoutala prudká bouře, rychle se lovci vraceli zpět, ale dosáhli jen tohoto
loveckého domku. Sotva se tu utábořili, uhodil blesk do stavení, které sice
neshořelo, ale omráčilo Bohuše i členy družiny. Když Bohuš procitl, vzpomněl na
sv. Annu, matku Marie. Z vděčnosti nad záchranou života nechal na místě postavit
kapli k poctě sv. Anny.
Požádal také řezenského biskupa o jednoho misionáře, který si tu pak postavil
poustevnu vedle kaple. Učil zpracovávat půdu okolní obyvatele a přitom obracel
pohanské okolní osady na křesťanství.
Podnět k zřízení muzea dal Jaroslav Veselý v r.1954 vystavením soukromé sbírky
ve výkladní skříni. V r. 1957 bylo založeno tachovské muzeum a od roku 1959 je v
plném provozu. Kolem muzea byla od počátku řada nezištních jedinců, kterým vděčí
Tachov za obdivuhodné krásné sbírky. Muzeum má dnes přes 12 000 předmětů, z
nichž mnohé pocházejí i z muzea v Plané, zrušeného r.1965 a zde je nutno
jmenovat dr. Otakara Kalandru, který na Plánsku shromáždil zase mnohé exponáty,
včetně zbytků zařízení starého kostela sv. Petra a Pavla (u plánské nemocnice),
který měl být založen v 10. stol.
V muzeu spatříme staré husitské zbraně, pozůstatky po tachovských Chodech,
makety hradů na východ od M. Lázní (Volfštejn, Třebel, Gutštejn, Švamberk aj.),
které vesměs leží v tachovském okrese. Historii jejich vzniku, archeologické
nálezy na Tachovsku, dávné řemeslné výrobky z Tachovska, přírodovědné sbírky,
řadu nádherných řezbářských děl, již zmíněné pozůstatky zařízení z býv. kostela
sv. Petra a Pavla v Plané, řezbářské "veledílo" Večeři Páně se sochami apoštolů
v životní velikosti atd. atd.
Málokdo z mariánskolázeňských ví o této zajímavé podívané a proto doporučujeme k
shlédnutí, stejně jako historická díla - sochy a obrazy v sousedním
františkánském kostele. Asi 2-3 km od Tachova pak stojí Josefem II. zrušený
klášter ve Světcích, později používaný jako jízdárna, jehož pozůstatky stojí též
z.a shlédnutí pro zajímavě řešenou architekturu.
A co závidíme ještě skromným tachovským ? Od r. 1967 vydávají sborníky muzea v
Tachově, psané populárně, zajímavě, a zvláště pro nás přitažlivé v článcích o
nejbližším okolí Mar. Lázní - Plánsku. Ze sborníků budeme vybírat i do našich
materiálů některé zprávy. Jinak jsou sborníky přímo k dostání v muzeu.
Dr. Antonín Gnirs se narodil 13. ledna 1873, zemřel v prosinci 1933. K jeho
rozsáhlé publikační činnosti z oblasti historie, archeologickým výzkumům a
historickým bádáním se ještě vrátíme.
GNIRS je naším nejsolidnějším pramenem‚ z kterého často čerpáme pro naše
materiály. Jeho zpráva o místním nejstarším vlastivědném názvu Hamelika
(Homolka) - na tomto místě, nás vedla k volbě názvu našich materiálů.
Nedaleko od Mariánských Lázní, v dnešních Pramenech, kdysi městečku Sangerberg.
Ve výšce 720 m n.m. byla postavena poblíž Sangerbergu ve švýcarském stylu r.1872
budova lázní, dnes domov důchodců. V okolí tu byly používány k léčení tři
minerální prameny - Rudolfův pramen, který nalézáme stejně jako Giselin pramen v
parku před bývalou budovou lázní, jímány v serpentinitové obrubě, obě
alkalicko-muriatické železité kyselky, velmi bohaté na kysličník uhličitý a
třetí Vincentův pramen tryskající v polorozpadlém pavilonku, který je dnes
nepřístupný, za budovou lázní, sirnatý to pramen s obsahem Glauberovy soli.
Koupele se podávaly ve 12 lázeňských kabinách, oblíbené byly koupele se smrkovým
extraktem, který se tu vařil, ale podávaly se i rašelinné koupele s rašelinou,
těženou při potoku poblíž odtud. Budova měla 40 pohostinských pokojů,
restaurací, koncertní síň, čítárnu a herny. Další hosty rády přijaly tři hotely
v Sangerbergu - "Parth", "Tanzer" a "Pöpperl", stejně jako domácí obyvatelstvo
pronajímalo pokoje lázeňským hostům. V r. 1880 měl Sangerberg 2 600 obyvatel, 20
hostinců, čtyřtřídní školu, faru, farní kostel, celkem 270 popisných čísel.
Sezona trvala od 15.V. do 30.IX. a ceny koupelí v r. 1882 byly: minerální lázeň
50 kr., lázeň se smrkovým extraktem 80 kr., rašelinná koupel 1 zl. 20 kr. a
parní lázeň 20 kr. Nejčastější vycházky podnikali hosté na lovecký zámeček
Schönbrunnův na Kladskou, do Sangerbergu a jeho okolí, a jízdmo do okolních
lázní.
Minerální vody byly provizorně zachyceny ve 3 studnách, jejichž zbytky zde ještě
nalezneme. Studny byly zakryty betonovou deskou, aby nedocházelo k úniku plynu.
Voda měla být svedena do akumulační nádrže a odtud čerpána asi 9,5 km do Mar.
Lázní. Hlavním problémem bylo převedení vody přes 130 m vysoký hřbet. Byla
zřízena tehdy pokusná stanice‚ která čerpala vodu 2,8 km - zjištěné ztráty CO2
nebyly větší než 4% !! Avšak pravou senzací bylo množství čerpané minerální
vody: první jáma dodávala 360 lt/min.!! Druhá jáma dodávala 180 lt/min. - oba
prameny s množstvím 2500 - 3000 mg/lt CO2 !!! U třetí studně bylo naměřeno 240
lt/min. při 2530 mg/lt kysličníku uhličitého. Prof. Zörkendörfer o Číhané psal,
že je s podivem, že zde dosud nevznikly mohutné lázně a místo, že je neznámé.
Vždyť vydatnost 780 lt/min., což znamená možnost denně podat 4 500 plných
minerálních koupelí !! Údaje jsou tak překvapující, že se zdají až
nevěrohodnými.
Tak v letech 1754 - 1756 maloval nástropní a nástěnné fresky v kostele
Zvěstování Panny Marie v býv. klášteře Teplá. Dále nalézáme jeho osobitě,
typické malby na největším dávném poutním místě v celém západočeském kraji - v
mariánském kostele sv. Máří na Chlumu (u Kynšperka). Tzv. Maria Kulm (Marie ze
Chlumu) byla zobrazena na zázračném obraze "Mariakulmbild", jehož kopie nalézáme
ve všech kostelích téměř, v našem okolí.
DOLLHOPF vymaloval nádhernými freskami kostel sv. Bartoloměje na pístově, dále
kostel sv. Jiljí v kostele v Teplá, kostel sv. Máří Magdaleny v Karlových
Varech, kostel Všech svatých ve Stříbře, poutní kostel sv. Anny u Plané, o
kterém se zmiňujeme na jiném místě.
O Dollhopfových malbách jsme hovořili v minulých materiálech, v souvislosti s
Novým Dvorem u Dobré Vody. Zde jsou jeho malby bohužel navždy ztraceny a zůstává
zachována jednak námi pořízená fotografie "Josef a bratři v Egyptě", jednak
GNIRSovy fotografie fresek "Samson a lvi" a dalších v Novém Dvoře.
DOLLHOPF byl dokonalým znalcem barvy (viz fara Pístov), ale též umělcem úžasné a
hodnotné invence s bohatou myšlenkovou naplní. Byl mistrem historických obrazů a
z jeho díla usuzujeme na jeho hluboký vnitřní život.
(Pramen: F.X.Kundrát)
"Panenka Skokovská" (Maria Stock) byla poutním místem‚ které patřilo klášteru
Teplá, třebaže leželo mimo území klášterní. Proto tu nalézáme v nádherném
interiéru třpytícím se pozlaceným zařízením, sochami, prapory procesí atd. sochu
Hroznaty, dále varhany, dodané stavitelem varhan z Mar. Lázní - Úšovic (nádherná
řemeslnická práce, šlapací, protože tu není elektrický proud zaveden). Tepelsko
tímto místem přineslo do českého jazyka jeden terminus "Technics"; říká se
"Panenko skákavá", což je pouhé žertovné zkomolení "Panenky Skokovské".
Zázračný obraz Panenky Skokovské je uložen na faře v Bochově. Kostel ve Skocích
je opravován a zůstal ve velmi dobrém stavu. Do Skoků vede jediná cesta z hlavní
karlovarské silnice (Praha - K.Vary) přes Údrč a Polom, kde končí silnice a dále
polní cestou. Z druhé stany jsou cesty přetnuty vodní přehradou na Střele.
Mlýn v Mrázově (památka č. 231)
Majitel: Státní statky. Popis: Mlýn, čp. 13 skládá se z obdélníkové hlavní
jednopatrové budovy, s rustikovaným přízemím a pilastry‚ členěným patrem; dole
síň s pruskými klenbami, nahoře plochostropé místnosti, střecha a štíty kryty
břidlicí. Nad půlkruhovými zaklenutými vstupy plošné vázy. K jižnímu průčelí je
připojena stavba pro hnací zařízení‚ přizdobená pilovitým štítem. Hodnocení -
chrání se jako jediný výstavný a udržovaný mlýn z r. 1830 s částečně zachovanými
klenbami na Karlovarsku.
(Obec Mrázov)
Boží muka v Pěkovicích (památka č. 277)
majitel: MNV Křepkovice. Popis: Boží muka na štíhlém čtyřbokém pilířku,
podloženém čtyřbokým soklem. Čtyřboký tabernákl na vysoké profilované římse je
zakončen stříškou a koulí. Na bocích v nízkém reliéfu scény z Kristova života:
Ukřižování a Zmrtvýchvstání‚ na čelní straně a na zadní stěně nápisy. Hodnocení:
Lidová památka z r. 1586 je nejstarší památkou tohoto druhu na Karlovarsku.
(Osada Pěkovice, obec Křepkovice)
Roubené stavení v Pěkovicích (památka č. 276)
Majitel: Státní statky. Popis: Stavení čp. 8 s obytným stavením se zděným
chlévem, krytým šindelovou střechou. Celé průčelí k návsi svisla šalováno. Kolem
oken ozdobně vyřezané dřevěné trámy. Hodnocení: Lidová stavba s uchovanou černou
kuchyní, typická pro Toužimsko, Žluticko. Obydleno udržováno.
(Osada Pěkovice, obec Křepkovice)
Socha Marie Immaculata v Pěkovicích (památka č. 278)
Majitel: MNV Křepkovice. Popis: Pískovcová socha Madony na půlměsíci‚ zachycená
v dramatickém pohybu a výrazu tváře, výška 175cm. Hodnocení: Barokní plastika z
18. stol.
(Osada Pěkovice, obec Křepkovice)
Statek čp. 3 v Popovicích (památka č. 285)
Majitel: St. statek Poutnov. Popis: Statek se skládá z obytné stavby z
protilehlé budovy čeledníka s chlévy a ze stodoly s hrázděným patrem, pravoúhle
sestavených. Obytná budova v přízemí klenutá a zdobená slepými arkádami, budova
s chlévy s horizontální rustikou. Na dvoře obdélníková kašna a datum 1860.
Hodnocení: Výstavná budova, hospodářská usedlost se zachovalými klenbami a
hrázděnou stodolou v dobrém stavu. Opravuje se pro používání. Chrání se i kašna.
(Osada Popovice, obec Poutnov)
Statek čp. 13 v Popovicích (památka č. 286)
Majitel: St. statky Poutnov. Popis: stavení připojující chlévy k obytné části.
Zděné přízemí, hrázděné patro a hrázděný štít, zčásti svisle šalovaný. Na
pilířcích brány s brankou polychrom. šišky na podstavcích. Hodnocení: Nákladné
stavení z 1. pol. 19. stol. s dekorativně sestavenými trámy a vyzdobenou
brankou.
(Osada Popovice, obec Poutnov)
Socha Jana Nepomuského v Poutnově (památka č. 289)
Majitel: MNV Poutnov. Popis: 330 cm vysoká kamenná socha monumentálním pojetí,
stojící na podstavci se segmentovou vzdutou profilovanou římsou a věnovacím
nápisem. Hodnocení: barokní plastika z r. 1764 velmi dobré úrovně. Protějšek k
soše sv. Anny.
(Obec Poutnov)
Socha sv. Anny Samétřetí v Poutnově (památka č. 290)
Majitel: MNV Poutnov. Popis: pískovcová socha sv. Anny s korunkou nesoucí drobné
sošky Marie a Ježíška. Stojí na bohatě členěném podstavci, zdobeném mušlemi,
znakem a věnovacím nápisem. Hodnocení: barokní plastika velmi dobré úrovně.
Protějšek k soše sv. Jana Nepomuského.
(Obec Poutnov)
Boží muka v Poutnově (památka č. 291)
Majitel: MNV Poutnov. Popis: Boží muka - 430 cm vysoký památník tvořící
hranolovitý podstavec, profilovanou římsu sloupu a volutovou hlavici. Tabernákl
s reliéfy dnes značně nejasnými. Na soklu nápis s datem, na vrcholu kříž.
Hodnocení: Lidová památka v barokním slohu z r. 1679
(Obec Poutnov)
Židovský hřbitov v Poutnově (památka č. 292)
Majitel: MNV Poutnov. Popis: hřbitov menší rozlohy z 18. stol. Nejstarší a
nejcennější náhrobky z 18. stol. uloženy v severozápadní části hřbitova.
Hodnocení: Jeden z mála dochovaných žid. Hřbitovů.
Tvrziště Rankovice (památka č. 301)
Majitel: Čsl. Stát MěNV Teplá. Popis: Tvrziště v místě, zvaném Mieselhübel. Jeho
torzo je zachováno v zahrádkách statků čp. 5 a 9. Hodnocení: památka středověké
archeologie.
(obec Rankovice)
Tvrziště Rankovice II. (památka č. 302)
Majitel: Čsl. Stát. Popis: Kruhové tvrziště jižně od obce v louce po pravé
straně cesty Rankovice - Teplá. Zachovalý příkop a val. Hodnocení: Památka
středověké archeologie.
(obec Rankovice)
Pomník Hanse Kudlicha ve Služetíně (památka č. 308)
Majitel: MNV Služetín. Popis: Pískovcová deska se zaoblením, stojící na nízkém
hranolovém soklu. Na ní bronzová deska s reliéfním portrétem mladého muže a s
nápisem: "HANS KUDLICH" hodnocení: Pomník osvoboditele sedláků Hanse Kudlicha,
původce zrušení poddanského poměru, uskutečněného v září 1848.
(obec Služetín)
Barokní sochy u sv. Vojtěcha (památky č. 321, 322, 323, 324)
Majitel: MNV Mrázov (dříve církev římskokatolická) Popis: U rumiště někdejšího
gotického kostela stojí 4 barokní sochy z let 1722/23 na soklech 142 cm vysokých
s latinskými invokacemi, celková výška 375 cm. Jde o sochy sv. Jana z Nepomuku,
sv. Václava, sv. Víta a sv. Prokopa. Hodnocení: Barokní sochy velmi dobré
úrovně, tvořící slohově i měřítkem jednotnou skupinu soch českých patronů.
(pustá ves Sv. Vojtěch, osada Bezvěrov)
Pozn. Sochy i s podstavci zmizely, zřetelné jejich půdorysy v rozích
prostranství.
- z okresu Sokolov:
Býv. Kostel Svaté Trojice v Nové Vsi (památka č. 167)
Majitel: Čsl. stát - MNV Nová Ves. Popis: zrušený kostel, nyní kulturní dům.
Jednoloďový‚ věž v průčelí, presbytář polygonální, dřevěný kasetovaný strop
malovaný. Věž z kvádrů a s bání. Při kostele barokní soška na hranol. podstavci.
Hodnocení: Venkovská barokní stavba z let 1700 - 1707, věž 1764 - 1774, hodnotná
malba kasetového stropu.
(obec Nová Ves za Prameny)
- z okresu Tachov:
Kamenný kříž u Výškova (památka č. 101)
Majitel: Čsl. stát MNV. Popis: Kamenný kříž nad obcí u silnice z Výškova na
Michalovy Hory, barokový asi z konce 18. stol. Hodnocení: barokní památka.
(Výškov - Chodové Planá)
Radnice v Michalových Horách (památka č. 156)
Majitel: Čsl. stát - MNV. Popis: Jednopatrová budova s vchodovým křídlem před
středem budovy se schodištěm a arkádovitě vstupní halou. Hodnocení: Původně
horní úřad ze 16. stol. ‚ barokně upraven.
(Obec Michalovy Hory)
Farní kostel Archanděla Michaela v Michalových Horách (památka č. 157)
Majitel: Církev římskokatolická. Popis: Farní kostel s barokní sochou Jana
Křtitele při kostelním schodišti. Jednolodní orientovaný s polygonálním závěrem.
Věž před západním průčelím s cibulkou a cibulkový sanktusník nad presbytářem,
sakristie u severní stěny presbytáře, šindelová střecha. Hodnocení:
Architektonická památka, pův. gotický v raném baroku přestavěný. Velmi cenné
soudobé zařízení.
(Obec Michalovy Hory)
Socha sv. Antonína u radnice v Michalových Horách (památka č. 158)
Majitel: Čsl. stát - MNV. Popis: Na hranolovitém soklu s volut. ušima a reliéfní
výzdobou čelní stěny i boky a hlavicí plastika světce v životní velikosti (proti
radnici). Hodnocení: Dobrá barokní práce z r. 1736.
(Obec Michalovy Hory)
Socha sv. Josefa u farního kostela v Michalových Horách
Majitel: Čsl. stát. - MNV. Popis: hranolový sokl ukončen římsou s reliéf.
hlavami andělů. Na římse osazen nízký stejně zdobený soklík s postavou světce.
Nápis 1843, umístěna na severní straně při schodech k farnímu kostelu.