Hamelika 1973 číslo 20
Vlastivědný kroužek
Klubu zdravotníků
v Mariánských Lázních

Vyšlo dne
20. prosince 1973

20.
Vážení přátelé,
      než jsme se nadáli, schází se rok s rokem a my se ohlížíme zpět. Hlášení a činnosti a statistická čísla přenechejme všedním dnům a - protože toto poslední letošní číslo budete nejspíše pročítat o vánočních svátcích - chtěli bychom Vám takto popřát spokojené chvíle u vánočního stromku a u nezbytné televize a poděkovat: a) všem aktivistům - členům kroužku za obětavou pomoc, b) ostatním členům kroužku za podporu a přízeň, kterou nám po celý rok poskytovali, c) přispivatelům mimo kroužek za jejich ochotu, pochopení i povzbudivá slova.
      Jen pár slov k Hamelice. Měli jsme snahu poskytnout v těchto materiálech maximum informací z historie místa a okolí. Mnohé se nám nepodařilo, jak jsme zamýšleli, sami víte, že byly značné výkyvy v kvalitě obsahu, dobrá četba se střídala se zdlouhavým výkladem, mnohé ze slibů zůstávají nesplněny, v kroužku samém se nám nedařilo organizovat vycházky a výpravy v rámci celého kroužku, zvláště když se přidal nečas a déšť. Ale práce se nezastavila a Hameliky se předháněly.
      Mezitím ovšem šel i čas - přibývalo nových zpráv, ale druhé zprávy zase zastaraly nebo se ukázaly nepravdivé. Bezprostřednost Hameliky byla jejím kladem i záporem. To přijměte jako naši omluvu, která se týká i farmy Hameliky. Tato forma nejspíš není úměrná vynaložené námaze při pátrání po historických zajímavostech.. Vždyť mnohé věci tu můžete číst poprvé. Vedení KZ sice hledá cestu k zlepšení formy Hameliky, ale, prozatím zůstáváme u lihového množení, nemluvě o nutně mezním - co do čitelnosti - počtu výtisků (50).
      Dnešní číslo je věnováno historii místa 1813 - 1818, ke které se však ještě v roce 1974 vrátíme. Chtěli bychom i v příštím roce, aby si náš kroužek udržel aktivitu a zájem, který jeho činnost vyvolává, a v té věci nadále spoléháme i na Vaši spolupráci.
      Jménem Klubu zdravotníků přejeme Vám šťastný rok 1974 a v něm opět na shledanou !
 

      Co to byly "kurlisty" ? Byly to seznamy lázeňských hostů - lépe řečeno "lázeňských partají" (např. když přijel nějaký hrabě, nezapisovalo se jeho služebnictvo, kočí atd., ale jen jedno jméno, stejně jako třeba obchodník s rodinou a se služebnou rovněž jedním jménem). Každá příchozí partaj byla zapsaná do seznamu a tyto seznamy byly na konci sezony vytištěny a zaslány podle objednávky či adresy lázeňských hostů do jejich rukou.
      Ačkoliv máme z pera Reitenbergerova poznámku o tom, že už roku 1808 bylo v Mariánských Lázních 80 lázeňských partají, první pravidelné soupisy hostů jsou prováděny od roku 1815. Do roku 1818 byly psány ještě ručně.
      Máme před sebou jediný muzejní exemplář těchto ručně psaných kurlistů - "Verzeichniss über die Kurgäste in Marienbad v. J. 1815, 1816, 1817, 1818." Jako jejich majitel je na nich podepsán dr. Adalbert Danzer, který je zřejmě opsal z originálu.
      Do prvých kurlistů lázeňské partaje zapisoval první mariánskolázeňský rychtář krejčí Franz Josef Seidl. Tehdy byl podřízen vrchnímu rychtářovi (Oberrichter) v Úšovicích a býval až do 1843 jmenován vrchností (klášterem). Seidlovi se zapsali do historie lázní neúnavnou stavbou nových domů: postavili tu "Prager Haus" (Pražský dům), "Weisses Lamm" (Bílý Beránek), "Regensburg", "Goldene Löwe", "Englischer Hof". Dům Weisse Rose" (Bílá růže) z roku 1808 postavil Josef Seidl, ale to byl asi otec Franze Josefa Seidla.
      V roce 1817 vystřídal ve funkci starosty - rychtáře Mariánských Lázní Seidla jakýsi Johannes Lang, barvířský mistr z Bochova, který tu zakoupil pozemek na místě dnešního Klingeru, ale brzy ho zase prodal. Starostoval do roku 1819. 1820 byl starostou ranhojič Pausch a v letech 1821 - 1824 Wenzl Lippert, kupec a mj. krajan a příbuzný opata Reitenbergera. Postavil tu dům "Vergissmeinnicht" (Pomněnka, pozd. Lucker). Od roku 1824 byl starostou po dlouhá léta Václav Skalník (až do roku 1843).
      Od těchto prvých kurlistů - 1815-1818 - odvíjejí se všechny statistiky návštěvníků Mariánských Lázní a poněkud přehlížejí některé nedostatky těchto kurlistů.
      Tak v roce 1815 je prvý host zapsán 2.5.1815 a poslední příchozí (213) - už 4.7.1815. Vysvětlení, že by ten rok skončila lázeňská sezona tak brzy, je pochybné. Spíše z nějakých důvodů přestal rychtář Seidl zapisovat hosty. Chybí celý červenec, srpen a září a ve srovnání s ostatními roky jde o celou třetinu hostů, cca 100 hostů. V roce 1816 je prvý host zapsán 2.5. a poslední 377. - 31.(?) 9. Rok 1816 má tedy úplný soupis.
      Avšak rok 1817 začíná až 6. června 1817 ! V té roční době tu bylo předchozího roku již 40 hostů, následujícího již 119 !! I když to byl rok hladový, sezona byla jistě slabší, soupis opět není úplný a počet hostů byl nižší nejen vlivem hospodářské situace (236) ale také v důsledku neúplnosti soupisu. Poslední host přijel 25. září.
      Rok 1818 začíná 18. dubnem a končí 30. září - celkem uvádí se 504 partají.
      Neúplnost je tedy prvý nedostatek těchto kurlistů. Druhým typem nedostatku návštěvnostní statistiky je to, že místo pečetního stavu partají uvádí stav podle pořadí. Např. v roce 1616 pod pořad. č. 7 se uvádí: "18.5.1816 - Magdalena, Eva und Marg. Fried - Milsin" tedy tři osoby. Přitom se nejedná o služebné, ale rovnoprávné "partaje". Proto se budou lišit v našem rozboru čísla pořadová a celková.
      Třetím typem nedostatků jsou chyby v číslování a formální. Např. v roce 1818 po čísle 255 chybně následuje 266. Nebo 10.7.1818 přijel 302. kníže Thurn v. Prag a 303 kníže Taxis v. Prag, což je jedna osoba.

Jak byly psány kurlisty

      Byly psány německy, kurentem; bylo uvedeno: pořadové číslo, den příjezdu, jméno, příjmení, v prvých vždy povolání (později stále častěji bez povolání), a obec, ze které host přichází (v posledních se zdá, že je u některých hostů uváděn jen směr‚ odkud přicestovali - Cheb, Bečov). Tak prvých deset jmenovaných hostů v kurlistech:
1. 2.5. Georg Klierr, Hopfenhändler Falkenau
2. 2.5. Johann Traixler, Wirthsohn Falkenau
3. 2.5. Barbara Völkl, Bauerstochter Sangerberg
4. 6.5. Franz Haiker, Tischler Schlackenwald
5. 7.5. Johanna Räring, Schmidin Sangerberg
6. 8.5. Dorothea Goberin, Brauersfrau Wesschorz
7. - Georg Halla, Häusler Wesschorz
8. - Joseph Frank, Fleischer Neualbenreuth
9. 14.5. Anna Hoffmann mit Schoester Plan
10. 15.5. Simon Lentk, Israelit Königswart

Příchody hostů v letech 1815-1818 podle dekád a měsíců

      Jak přicházeli hosté v těchto letech ? Dle kurlistů opravených o nedostatky druhého a třetího typu takto:


 
      Počet příchozích v měsíčních přehledech:


 
Kolik hostů zde bylo v letech 1815-1818 a kolik mužů a žen ?

      Počet hostů uvedeme a) podle pořadových čísle kurlistů (jak byly vždy také prezentovány návštěvnosti v těchto listech); b) podle počtu osob zapsaných v kurlistech (oprava chyb druhého typu) s opravou formálních a početních omylů (chyb třetího typu); c) odhad skutečného počtu hostů opravou neúplnosti záznamů (oprava chyb prvního typu). U údaje ad b) bylo možno rozdělit hosty podle pohlaví. podle tohoto výpočtu se ukázal názor, že v tomto období přijížděly do Mariánských Lázní převážně ženy, nepravdivý. Pouze čtvrtina hostů byly ženy.
 
      Počty hostů:
 
      Počet hostů dle nového odhadu a srovnání s původním údajem:
      Z celkového počtu 1393 hostů, uvedených jmenovitě v kurlistech 1815-1818 bylo 1005 mužů a 386 žen.

Z jakých sociálních vrstev byli hosté ?

      V roce 1815 mají téměř všichni hosté uvedeno povolání, pouze u některých žen chybí (40). Proto je možné dosti přesně roztřídit hosty podle povolání. Avšak již v roce 1816 bylo bez označení povolání (resp. i nesrozumitelné) 222 hostů, z toho jen 68 žen. Mnozí hosté povolání neudali, především chybí označení "Izraelit", ačkoliv mnoho žen je nesporně židovských. Povolání uvádějí většinou vyšší vrstvy a tato situace pokračuje i v roce 1817 a 1818, takže jsme provedli pouze roztřídění u prvých dvou let. Do skupin uvádíme i ženy (např. žena krejčího, žena obchodníka atd.).
Povolání:      1815     1816
Řemeslníci 60 32
Sedláci 19 2
Židé 30 3
Urození (von) 9 29
Doktoři, ranh. 3 4
Kněží 10 14
Vysocí úředn. - 22
Důstojníci 4 39
Měšťané 29 13
Obchodníci 16 17
Učitelé a úředníci 10 25
Bez označení 40 222
CELKEM 230 422
      V roce 1815 bylo tu 60 řemeslníků (ev. ženy)‚ z toho koželuh 2, pekař 4, krejčí 5, sládek 3, řezník 5, hostinský 6, tesař 2, mydlář 1, sklář 3, tkadlec 1, truhlář 5, mlynář 7, barvíř 1, švec 3, policejní sluha 1, kupci 8, ranhojič 2, malíř 1.
      Do "urozených " se zahrnují: baroni a baronesy, knížata, hrabě a hraběnka, svobodný pán von; ze 16 obchodníků 1815 bylo celých 10 obchodníků s chmelem.
 
Odkud byli hosté ?
 
      Zde jsme roztřídili místa, odkud přicházeli hosté, do tři skupin: a) místa, která ovlivnila zásadně počet hostů v Mariánských Lázních, s nejvyššími počty; b) další místa, odkud přišli tři a více hostů; c) ostatní místa, z nichž přišli méně než tři hosté. Dostali jsme tyto výsledky:

 
      Pozn.: Mnichov = býv. Eissiedl u Mariánských Lázní
 

Pokles hodnoty papírových peněz na pětinu (1811)

      Dne 1. února 1812 byly v rakouském mocnářství vyhlášeny za platné jediné papírové peníze známé pod jménem "vídeňská měna" neboli "Weiner Währung" - W.W. Finanční krizi Rakouska v roce 1811 popisuje následující článek Jana Jeřábka z roku 1863. Uvádíme jej proto, že tato krize odrazila se i ve výstavbě Mariánských Lázní.
      "Finanční patent slove zákon od 20. února 1811, jímž finanční poměry Rakouska, dlouholetými válkami v největší nepořádek uvedené, spořádány býti měly, čímž jmění soukromé utrpělo velikých ztrát, pročež patent tento dosud (1863) v neblahé jest paměti u souvěkých a nejbližších potomků jejich. Počátek tohoto úpadku financí rakouských hledati třeba již za panování císařovny Marie Terezie. Nedlouho totiž před skončením sedmileté války bylo vydáno 12 milionů tak zvaných bankocedulí (Stadt Wiener Banco-Zettel), jichž počet za císaře Josefa II. až na 20 milionů vzrostl. Již roku 1796 vyměňovány ty cedule za jiné. Po nešťastné válce z roku 1809 vzrostl počet bankocedulí tak, že jich za 1060, 798. 753 zlatých v oběhu bylo. Mimořádné rozmnožování toto mělo přirozený zlý následek ten, že počínajíc roku 1799 kurs bankocedulí, jak ze škály patrno, značně klesati počal, až roku 1811 k 500 dospěl, čímž bankovky až na pouhou patinu jmenovité ceny klesaly. Zároveň vydáno za 80 milionů měďáků, jichžto jmenovitá cena nestála v nižádném poměru ke vnitřní hodnotě kovové. Zlořád ten dobře znajíc hleděla vláda rakouská roku 1806 jemu odpomoci vypsáním půjčky 75 milionů zlatých, kteroužto umořeny býti měly bankocedule. K témuž účelu zvýšeny byly některé daně, cena soli, tabáku, pak poštovní a celní tarify, s zavedeno opět puncování stříbrného náčiní. Než události válečné, brzo na to následující, nedopustily se podaření půjčky obmýšlené, a vyčerpaly nad to ještě prameny finanční, právě teprv nalezené, za krátkou dobu. Patentem od 26. února a 28. září 1810 tedy uzavřeno vyměniti bankocedule v kursu 300 za nové papírové peníze, tak zvané šajny (Einlösungsscheine). Tehdejší však okolnosti nesly to s sebou, že tato k zlepšení peněžitých poměrů cílící soustava nedostačovala více, ano, bylo třeba prostředků rychlých a vydatných zároveň. Vydán tedy patent od 20.2.1811, jímž nařízeno, že bankocedule posledním dnem měsíce ledna 1812 vyměňovány budou za šajny v pětině jmenované hodnoty své, tepy 100 zlatých bankocedulí za dvacet zlatých těchto poukázek."
 

Felbinger nás zpravuje:

      Z období 1812-1818 zanechal Felbinger řadu zpráv a kreseb, které se nám bohužel nepodařilo do tohoto čísla získat a otiskneme je v příštím roce. Citace záznamů Felbingera:
      1812 Johann Ongrisch postavil dům, nazývaný dle domovního znaku "Zlatá loď".
      1812 Franz Seidl postavil vedle "Ruského domu" podle domovního znaku "Pražský dům".
      1815 Jeho Excelence pan hrabě Choteck, nejvyšší purkrabí z Prahy cestoval přes Mariánské Lázně
      1812 Za panování ctihodného pana převora Chrisostoma Pfrognera byl postaven lázeňský dům, později potom za pana převora Karla Reitenbergera byla přistavena ještě polovina, podle přibližného dole zaznamenaného nákresu.
      KRESBA s nápisem "Staré lázně 1812". (slovo "staré" bylo připsáno pozdější rukou)
      1812 Ambrožův pramen byl přestřešen střechou pavilonu a obehnán uzavřeným laťkovým plotem (stachetami)
      KRESBA s nápisem "Ambrožův pramen".
      V roce 1816. 24. září 1816 a 1817. Johannem Felbingerem, který byl tehdy bývalým pokladníkem u kláštera Teplá, byl budován a postaven jeden dům podle nynějšího domovního znaku "Kaiser von Österreich" (Císař Rakouský) vedle starého lázeňského domu u Mariina pramene s mnoha vynaloženými náklady, jako prvý kamenný dvouposchoďový dům s jednou křídelní budovou v této divočině mezi samými lesy, skalisky a bažinami, podle přibližné kresby. A také s povolením vrchnosti má Felbinger vlastní pramen s čistou vodou v domě zaveden.
      KRESBA "U císaře Rakouského".
      V roce 1817:
      1817 Pan páter Anselm Gschirr z premonstrátského kláštera v Teplé nastoupil zde v Mariánských Lázních jako určený lázeňský inspektor.
      1817 Začaly se stavět domy podle domovních znaků města "U města Drážďany", "Vídeňský dům", "Saský dům", "Zlatá koruna" a "Zlatý hrozen".
      V roce 1818:
      1818 červenec za vlády ctihodného pana převora Karla Reitenbergera byl opatřen Křížový pramen sloupovím podle přibližné kresby dole zaznamenané.
      KRESBA s nápisem "Křížový pramen".
      1818 2. června. Lékárníkem kláštera Teplá M. Karlem Bremem jako provizorním lékárníkem zde v Mariánských Lázních byla prozatímně umístěna filiálka lékárny do starého lázeňského domu ("Starých lázní").
      1818 Plnírna u Křížového pramene byla opatřena kanceláří dle přibližné kresby.
      KRESBA "Křížový pramen - plnírna".
      1818 17. července. V důsledku mnoha dešťů zřítilo se lešení nedostavěného domu starého vrchního fořta Karla Rotha dle nynějšího domovního znaku "Zlatá koruna" a v přiléhajícím domě "Vídeňský dům" prolomilo klenbu, čímž v noci uzavřelo muže, bylo zasypáno 7 mužů nebo osob a patro se zcela rozvalilo.
      1818 Nedaleko Mariina pramene byly umístěny panem dokt. med. Struvem z Drážďan vzdušno-rašelinné lázně a tím založeny podle přibližné kresby.
      KRESBA "Vzdušno-rašelinné lázně".
      1818 6. dubna. Duchovní pán páter Vendelin Gradtl nastoupil zde v Mariánských Lázních jako ustanovený inspektor pramenů.
      1818 15. srpna. Jeho Jasnost kníže Schwarzenberg ubytoval se zde v domě "Zlatá loď", aby užíval kúry.
      1818 10. října. Podle domovního znaku ve "Vídeňském domě" se roztříštil při zvedání střechy domu jeden tesař a předtím se celá hala domu rozvalila.
 

Karel Sudimír Šnajdr se tu léčil 1817-1818

      V kurlistech je uveden 11.7.1817 a pak 24.6.1818 K.A.Schneider, Justisdirektor, jako lázeňský host. Je jedním z prvých slavných osob - hostů lázní.
      Karl Angel Schneider se narodil 1766 v Hradci Králové a proslul jako básník. Vystudoval filologii, estetiku, historii a práva a stal se justiciárem (právním úředníkem) na panství smiřickém a hoříněvském. Zpočátku psal básně německy a tiskl je v různých německých časopisech. V Mariánských Lázních složil 18. července 1818 "Elegii" nad hrobem sedmi zasypaných dělníků ve "Vídeňském domě", o čemž nás zpravoval již Felbinger.
      Roku 1819 vydal v pražském nakladatelství G.Haase cyklus lyrických básní "Marienbad", oslavujících 5 místních pramenů, snad jako vděk za úspěšnou léčbu své nemocné nohy. Po dvou pobytech (1817,1818) přijel sem potřetí 29.6.1823 a bydlel "U zeleného kříže" (čp. 10 dnes Split).
      Pobyty K.A.Schneidera v Mariánských Lázních byly převratem jeho básnické tvorby. Roku 1817 se tu poznal s českým vlastencem J.V.Sedláčkem (*1785) z Plzně, který oplýval až dojímavou výmluvností a láskou k vlasti. Právě v Mariánských Lázních získával básníka Schneidera pro Českou poezii. Úspěšně. Básník se začal podepisovat Karel Sudimír Šnajdr a psal básně do českých časopisů - verše epigramatické a moralizující, dále balady a napodoboval české lidové písně. Mnohé z nich zdomácněly jako písně kramářské či jako písně národní. Nejznámější je báseň "Poustevník" a "Jan za chrta dán", podle které napsal V.K.Klicpera stejnojmennou hru a která byla též zhudebněna J.Heldem.
 

Mariánské Lázně 1813-1818
Z historie L.Staaba

      28. dubna 1813 byl zvolen Karel Reitenberger opatem kláštera Teplá. Tato volba zásadně ovlivnila rozvoj mladých lázní. Poslechněme si dějepravce Mariánských Lázní z roku 1872 L.Staaba, který o tomto období píše:
      "Za opata Reitenbergera, který byl nakloněn předkládaným návrhům a připravovaným plánům lázeňského místa celou duší, začaly se Mariánské Lázně neobyčejně rychle rozvíjet. Nehr uvítal jeho volbu s vnitřní radostí a předpokládal s velkou nadějí, že lidstvo a každý dobrý a skromně myslící lázeňský host bude na něho chovat až do nejvzdálenějšího času vzpomínku. A převor Reitenberger plně potvrdil toto vše. Nehr pak v roce 1813 zveřejnil své 34leté zkušenosti ve svém spisku, který měl roku 1817 druhé vydání. V tomto čistě praktickém díle poprvé označil Mariánské Lázně jako lázeňské místo a připsal pro lepší známost "poblíž vsi Úšovic". O deset let později na dopisech z dálek čteme adresu "Teplá u Mariánských Lázní".
      S neúnavnou horlivostí a obdivuhodnou vytrvalostí pokračoval Reitenberger v díle, načatém již jeho předchůdcem - v kultivaci Mariánské Lázně. Ani hladový rok 1817 neznamenal klid v místě. Reitenberger hledal způsob proměnit Mariánské Lázně v rozkošný park, který by poskytoval obyvatelům měst při nutnosti léčby pohodlí venkovského života.
      Zpočátku byly luční pozemky vypláceny úšovickým majitelům značnou sumou. A pak začala vlastní práce. Stromy byly poráženy, balvany odvalovány, bažiny odvodňovány, kanály pokládány, pahorky odváženy, kameny, ba celé masivy skalní odstraňovány a osázeny skupiny stromů a aleje, budovány promenádní cesty a silnice. Na radu knížete Isidora Antonína Lobkovice, který tu pobýval 1817 na léčení a velmi mnoho se zajímal o Mariánské Lázně s cílem sladit podle jednotného plánu parky s velkolepou přírodou, získal Reitenberger knížetem doporučeného zahradníka parků Václava Skalníka (+1861), který si předsevzal toto jako svůj úkol a tentýž ku všeobecné spojenosti plnil. Také vláda věnovala pozornost nově zkvétajícím lázním a zvláště pak nejvyšší purkrabí Čech - František hrabě Kolovrat-Líbštejnský, který opata Reitenbergera v jeho úsilí podporoval a posiloval. Již třikrát se setkáváme se jménem Kolovrat u Mariánských Lázní. Byl to prvý známý lázeňský host, Kolovrat se zasloužil o zrušení lesní rezervace za opata Trautmannsdorfa a nyní zase Kolovrat jako zemský šéf poskytuje mohutnou ochranu zkvétajícím lázním.
      V roce 1790 Nehrem provedené zachycení Křížového pramene jevilo se podle jeho vlastního přiznání "v rozervaném stavu". V roce 1817 bylo provedeno první umělé zachycení pramene, který byl sjednocen s druhým, poblíž ležícím, docela stejného obsahu, zvaným Brechsauerling - Dávivá kyselka.
      Zde pověřil hrabě Kolovrat c.k. horního radu F.A.Reusse spolu s prof. Steinmannem, aby byla vyzkoušeny fyzikálně-chemické a medicínské vlastnosti Křížového pramene a také ostatních, tehdy známých mariánskolázeňských pramenů, a s těmi porovnal analogická lázeňská místa. Této práci předcházela již dřívější vyšetření. Karel BREM, provizor klášterní lékárny, podrobil totiž všechny zdejší prameny analýze, jejichž výsledek uvedl Nehr v prvním vydání svého spisku, a druhou, tehdy společně s bratrem provedenou analýzu zveřejnil Nehr v druhém vydání svého díla 1817. REUSS pak napsal o místě samostatné pojednání: "Das Marienbad bei Auschowitz auf der Herrschaft Tepl" (Prag 1818), a doprovodil výsledky svých vyšetřování medicínsko-praktickými poznámkami.
      Nyní byly rozesílány minerální vody z Mariánských Lázní, zvláště Křížový pramen, do lékařských celebrit a nemocnic aby byly vyzkoušeny všestranně jejich účinky prováděnými pokusy a důvěra v jejich používání stoupala.
      V místě samém bylo více a více postaráno o pohodlí hostů. Dřívější lázeňský dům byl přeměněn v hostinec (Traiteurhaus) a předán do rukou pachtýře, který na nic nezapomněl aby posloužil spokojenosti hostů. A aby sem noví osídlenci přicházeli a povzbuzena stavební chuť, byly vytvořeny klášterem příznivé podmínky a zajištěno přenechání stavebních pozemků i materiálů potřebných ke stavbě. Podle původního plánu Reitenbergera neměl překročit počet domů 40. Tehdy stoupal počet domů až roku 1818 dosáhl čísla 16, mezi nimiž pak "Císař Rakouský" byl první dvoupatrovou budovou a velmi výstavný. Je zajímavé, že Nehr‚ který dříve nutil klášter k přenechávání pozemků pro stavby, žádal 1818 opata naléhavě, aby žádná další místa ke stavbám neposkytoval, protože se mu zdály prameny co do koupelí a pití nedostačující pro rostoucí množství lázeňských hostů.
      S rostoucím počtem domů stoupala frekvence lázeňských hostů rok od roku. První ještě ručně psané kurlisty datují se roku 1815 a mají počet 187, roku 1816 již 379 hostů a třetí 235 hostů. (Porovnej článek o kurlistech!!) V prvých kurlistech se nalézají z větší části ještě hosté z okolí, mezi nimi mnozí chudí a Židé, v druhých dvou nacházíme již jména z větších dálek a osoby vysoké urozenosti.
      Podle vyvíjející se situace uvažoval opat Reitenberger - k čemuž byl z mnoha míst i vybízen - že přišel čas vyhlásit Mariánské Lázně vládou za veřejné lázeňské místo (1817). Na základě žádosti byla roku 1818 ustanovena komise v Mariánských Lázních od předsednictvím guberniálního rady a později vyslance při německém spolkovém sněmu ve Frankfurtě, svob. pána von Münch-Bellinghausen, za členství Reitenbergera a plzeňského krajského hejtmana Breinl von Wallersterna. Komise nalezla podle svých šetření všechno v odpovídajících poměrech a učinila závěr, že je možno vyhověti žádosti opata a ještě v tomtéž roce - 6. listopadu 1818 k velké radosti opatově vyhlásila Mariánské Lázně za veřejné lázeňské místo Rakouska se všemi k tomu příslušejícími právy podle platných zemských zákonů."
      Nyní si zrekapitulujeme stavební vývoj Mariánských Lázní:
Poř. čís. Rok stavby Název stavby Popis stavby kdo ji
postavil
Kdy zrušena Nové
čp.
Kde stávala
1. 1749 přístřešek u
Křížového pr.

jednoduchý dřevěný přístřešek

Damián Schultz

před
1790

-

nad Křížovým pramenem
2. 1749 odpařovna soli u Kříž. pr.

dřevěná chýše - kůlna

Damián Schultz 1789 - JV při Křížovém pr.
3. 1782-1786 lázeňský domek u Mar. pr. dřevěné stavení se 4 koup. opat Trautman. 1812 - v těsné blízkosti
Mariina pramene
4. 1786 "Grünes Baum" (Zelený strom) přízemní chalupa dřevěná Wenzl Hammer 1822 29 dnes dům "Libuše"
5. 1786 "Drey Lilien"
(Tři lilie)
přízemní chalupa dřevěná Anton Fischer 1821 25 dnes ubyt "Jirásek"
6. 1789 solivárna stavení typu fachwerk, později přistaveno patro Nehr + Wurnitzer ? - postavena na místě staré chýše, dnes zde stojí kolonáda u Kříž.pr.
7. 1790 kaplička se zvoničkou jednoduchá stavení kultovní   1820 - v místech mezi Kříž.pr.
a čp.20 "Chicago"
8. 1790 malý domek u Kříž.pramene jednoduchý domek
proti dešti
Nehr + Wurnitzer 1817 - Křížový pramen
9. 1790 mlýn s pilou dobový mlýn s kolem - dřevěný Izák Kohnhäuser 1819 33
34
Klinger
Alexandria
10. 1790 zbrojní hamr dobový mlýn s kolem - dřevěný Izák Kohnhäuser před
1808
61 v místech před dnešním Cristal Palace
11. 1805-1807 "Goldene Kugel" Zlatá koule první kamenný dům s předzahrádkou Dr. Josef Nehr ? 26 dnes východní část domu "Molotovo"
12. 1807 Prinz druhý kamenný patrový dům Johann Baier ? 28 dnes v místech domu "Oberon"
13. 1808 Lázně, pak Traiteurhaus patrový, kamenný, 8 koup.,5 pok.,1 kuch klášter Teplá 1844 2 JZ od Mariina pramene
v místech "Ústř.lázní"
14. 1808 úprava Mar.pramene laťkový plot, vyšalování dr. Nehr ? - Mariin pramen
15. 1808 "Weisse Rose" (Bílá růže) kamenný patrový dům Josef Seidl ? 24 Vedle "Jiráska", kde je dnes parčík u stanice trol.
16. 1809 sklep, stáj, vozovna vedl.stavení u Traiteurhausu Klášter Teplá ? - V místech "Ústředních lázní"
17. 1810 "Sonne" (Slunce) kamenný patrový dům Josef Lerchl 1850
přest.
30 "Slunce" - dnes zcela přestavěn
18. 1810-1812 druhý láz. dům kam.,patrový,
16 koup.,
10 pok.,kuch,
1 parní láz.
Klášter Teplá ? 2 Na místě prvního láz. domku, který byl stržen a v místech "Ústřed-ních lázní" (rytina!)
19. 1810 glorieta gl. se stříškou Kašpar Hanika ? - Mariin pramen
20. 1810 Nový pramen pavilon s kop. Klášter Teplá ? - Rudolfův pramen u kostela
21. 1810 Ambrožův pramen pavilon s kop. Klášter Teplá ? - Ambrožův pramen
22. 1811 "Raussisches haus" patrový, kamenný dům Max Felbinger ? 18 Dnes léčebna Mánes
23. 1811 "Lorbber Kranz" (Vavřín. věnec) jednopatrový, kamenný Dr. Josef Nehr ? 27 Dnes západní část polikliniky "Molotovo"
24. 1812 "Prager Haus" jednopatrový, kamenný Franz J. Seidl ? 19 Dnes léčebna Sněžka
25. 1812 "Goldene Schiff" (Zlatá loď) jednopatrový, kamenný Josef Ingrisch ? 17 Dnes léčebna "Kriváň"
26. 1816 "Kaiser von Österreich" dvoupatrový, kamenný Johann Felbinger stojí dodnes 3 Dnes hotel "Tatra" na Gottwaldově nám.
27. 1818 "Stadt Dresden" jednopatrový, kamenný Karl Lang ? 53 Dnes budova "Klinger"
28. 1818 "Wiener Haus" jednopatrový, kamenný Johann Baier ? 13 Dnes "Fatra" na Gottwaldově nám.
29. 1818 "Sachsisches Haus" jednopatrový, kamenný Isidor Kubát ? 14 Dnes "Charkov" na Gottwaldově nám.
30. 1818 "Goldene Krone" jednopatrový, kamenný Franz Carl Roth   12 Dnes "Volga"
31. 1818 "Goldene Traube" (Zlatý hrozen) jednopatrový, kamenný Franz Habl   11 Dnes muzeum
32. 1818 "Versendungshaus" (Rozesílací dům)   Klášter Teplá     nad Křížovým pramenem
33. 1818 nová kolonáda u Křížového pram. sloupoví       Křížový pramen
34. 1818 vzdušno-rašelinné lázně         u Mariina pramene
35. 1818 "Stern" (Hvězda)   Kriegelstein Ferdinand, Ritter von Sternfeld    


První rody v Mariánských Lázních

      Kdo byli prví obyvatelé tohoto místa? Již jsme o nich dost slyšeli, ale přesto se podívejme očima strohých osobních údajů na první zdejší rody:

HAMMER

      Wenzl Hammer, tesař ze Sítin (*1759, sv.1790, +22.3.1834), postavil tu prvou dřevorubeckou chalupu a 1790 sem přivedl svou nevěstu - Rosinu, roz. Rudrichovou ze Sítin (+22.4.1822). Měli 8 dětí (1794, 1796, 1797, 1799, 1801‚ 1803, 1795, 1804), ale 6 zemřelo. Zůstal Josef Hammer (*24.7.1795) a Anna Hammerová (*21.3.1799), která se provdala 7.1.1822 za Matěje Mužíka.
      Po smrti Rosiny 1822 se oženil Wenzl Hammer znovu 26.3.1823 s Katharinou Gleiningerovou (+6.3.1834).

FISCHER

      Fischerovi tu postavili druhou dřevorubeckou chalupu a není známo, že to bylo německo-české manželství. Anton Fischer (*1756, +21.12.1820, po jeho smrti byla chalupa stržena a postavil tu Skalník dům "Strauss") měl za manželku Marii Hořejší z Tlučné u Křimic, (*1746, +3.11.1817) a první místní dítě Tereza‚ *2.3.1787 a křtěná ještě v Pístově, je tedy ze smíšeného manželství. Další děti umíraly (1792, 1793, 1797, 1798). Po Fischerově smrti postavil nový dům na jiném místě se stejným čp.32 - Matěj Kratochvíl z Červ. Řečice u Tábora (*1782, +1842, rovněž Čech.

KOHNHÄUSER

      Mariánskolázeňský mlynář Izák Kohnhäuser, snad Žid, (*1749, + 4.1.1819, po jeho smrti byl mlýn stržen) měl za manželku Fr.Marg. y Furok z Horní Vsi a děti (1789, 1793, 1793, 1795, 1797, 1799) zemřely. Na místě mlýna vznikl dům "Stadt Dresden", postavený Karlem Langem, ale jeho majitelem je uváděn Filip Endern, mistr kolářský, jehož manželka se po jeho smrti provdala za Jana Slivenského, rovněž Čecha *28.11.1802 v Praze. Po smrti paní Endersové-Slivenské, oženil se Slivenský 18.1.1842 s Marií Trojánkovou, Češkou (*25.8.1820, +8.11.1894).

Dr. JOSEF NEHR

      Otec Mariánských Lázní pocházel z Teplé (+13.9.1820). Byl bezdětný. Jeho paní - Fanny Nehrová zemřela 17.8.1832 v klášteře Teplá čp.1. Oba jsou pohřbeni na klášterním hřbitůvku v Teplé. Majetek převzal klášter.

BAIER

      Johann Baier postavil domy "Princ" a "Vídeňský dům". Byl tkadlec a sedlák v c.k. montánním lese. Pocházel z Neudörfl, Jeho paní Regina, roz. Toepfer byla z Chebu. Dům Princ prodali řezníkovi Josefu Schickerovi a dům čp.13 Vídeňský dům - zdědila dcera Magdalena a její choť Lorenz Zeidler a jejich děti.
U Baierů žila také rodina Lorence Bayerleho, snad také ze Sítin (krejčí).

SEIDLOVI

      V nejstarších zprávách se uvádí, že u Fischerů bydlel krejčí Josef Seidl. Němečtí autoři mylně ztotožňují Josefa a Franz Josefa Seidla, otce a syna. Franz Josef Seidl (*17.11.1781 ve Vlkovicích, +17.10.1849)‚ rovněž krejčí, bydlel u Fischerů do roku 1807 kdy Seidlovi postavili dům "Prinz". U Fischerů poznal svou budoucí ženu Terezku Fischerovou (*1787), první dítě v této pustině a vytvořili spolu první manželský pár mariánskolázeňský. Postavili pak tyto domy: "Pražský dům", "Bílý Beránek" (Labe), Stadt Regensburg (dnes Alexandria) roku 1819, "Zlatý lev" a "Bílý Lev" roku 1820 a "Město Varšavu" roku 1842. Tento pár, jehož paní pocházela z německo-českého manželství, postavil tedy šest domů. Franz Seidl byl také prvním starostou. Tereza zmřela 17.6.1851. Jejich děti: Max (*6.1.1805), Josef (*25.1.1808), Marianna a Margareta (1810), Anna (*1811) se však již dále neobjevují jako majitelé ani jinak, (snad všechny zemřely) a majetky přecházejí do cizích rukou.

LEHRLOVI

      Josef Lehrl (*1779, sv.1802, +29.3.1831) byl pachtýřem Nehrova domu, než si postavil sám dům "Slunce". Jeho paní Anna, roz. Utschig, z Mnichova (Einsiedl), (*1775, +2.5.1859) převzala po Lehrlově smrti majetek a předala jako dědictví dceři Alžbětě Lehrlové (*19.1.1811, + 18.4.1895).

MAXIMILIAN FELBINGER

      Bratr Johanna Felbingera, Max byl klášterním fořtem (*1774, sv.22.9.1801 v Mnichově, +24.1.1820 ve 46 letech a pochován je v Úšovicích). Bydlel zprvu v solivárně, sám, pak s ženou a dětmi, a roku 1811 postavil "Ruský dům". Jeho paní Anna ‚ roz. Zeidlerová (*23.9.1776 v Einsiedlu, +12.5.1819 v Úšovicí). Děti: Františka (1802+), Johann (1803-1870), Anna (*1807, provdána za Antona Hallasche), Františka (1811), Aloisia (1817), Anton (*3.10.1808). Je zajímavé, že po smrti své ženy (12.5.1819), se Max znovu oženil 19.11.1819 s Františkou Hublovou, rovněž z Mnichava (*1884, +12.11.1861), ale do dvou měsíců umírá (24.1.1820) a druhá žena tu zůstává s dětmi z prvního manželství.

JOHANN FELBINGER

      Náš kronikář, který postavil 1816 dnešní "Tatru" (*26.2.1768, sv.5.10.1802, +8.3.1855) měl za manželku Annu Kluckaufovou (*30.3.1784 v Kynžvartu, +19.12.1852). Měli čtyři děti. Karel Felbinger (12.3.1805) oženil se 1838 s Kriegelstein Engelbertha von Sternfeld z domu "Hvězda" a měli 11 dětí. Karel zemřel 29.10.1868. Pak měl Johann tři dcery: Annu (*8.2.1808, +15.3.1879), Terezu (*23.3.1809, +29.10.1888), Josefu (*19.12.1810, +4.2.1879), které zdědily od roku 1838 strýcův "Ruský dům" a zde pobývaly. Sem se také - k dcerám - přistěhoval Felbinger, již 84letý ze svého domu.

INGRISCH

      Postavil 1812 "Zlatou loď". Josef Ingrisch (*1783, +12.10.1823)‚ jeho žena Marianna (*1776‚ +10.11.1826), měli 4 děti. Jejich dům přišel roku 1852 do rukou rodiny Hallaschů (Anna Hallaschová byla dcerou Maxe Felbingera).

KUBÁT

      Isidor Fubát byl Čech (*3.4.1775 v Jičíně, sv.21.10.1822, +15.4.1829) - jeho paní Marianna roz. Kern (*1787). Postavili "Saský dům" (Charkov). Jejich dcera Magdalena Kubátová (*1822) si vzala krejčího Ferdinanda Přibyla z Boru (*1816, +9.7.1885).

ROTH

      Franz Carl Roth, (*1753, +8.7.1830) a jeho žena Ludmila, (*1767, +1.121835) měli adoptovanou dceru Ludmilu Utschig, (*12.9.1803, sv.14.2.1825, +20.9.1890) s nem. synem Kamill Carl (*1824, +1829). Dcera Ludmila se vprovdala za Josefa Jakeše z Libic, asi také Čecha (*13.4.1793, +16.7.1864) a měli několik dětí.

HABL

      Franz Habl (*1777 Zádub, +9.3.1844) a jeho žena Sybilla Doeltsch (*1782 v Třech Sekerách, +183.3.1865) postavili dnešní muzeum. Od roku 1844 převzal majetek Josef Schildbach-Hufnagel, a v rukou této rodiny zůstal až do poválečného času (po 1945).

HÁJEK

      Josef Hájek, vysloužilý feldvébl, (*1771 v Josefově, sv.1802, +30.12.1856) postavil "Zlatého anděla", dnešní Labe. Jeho paní Tereza Lang (*1780, +27.10.1852) pocházela z Rájova. Rovněž Hájek byl Čech stejně jako Skalníkovi, kteří tu bydlí od roku 1823 trvale.

      Znovu jsme si připomněli, z jiné stránky, aktéry budování Mariánských Lázní a k jistému překvapení můžeme uzavřít, že u kolébky lázní stálo dosti Čechů, třebaže pouze řadových budovatelů. Zdá se, že i v této věci bude třeba poopravit místní dějiny, předkládané nám německými historiky, z nichž byl český živel zcela vyloučen.
 

Jak to bylo s domem "Bílý Beránek" ?

      V čís.17 jsme psali, že Franz Josef Seidl postavil 1812 dva domy - Pražský dům a Bílý Beránek. Tuto zprávu psal M.Urban ve svých "Alt-Marienbad" a převzal ji nepochybně od L.Staaba. Na prvých rytinách našich lázní hr. Bucquoye však vpravo nad Křížovým pramenem stojí pouze tři domy: "Zlatá loď", "Ruský dům" a "Pražský dům". Přitom rytina je z roku 1814. Dokonce ani na rytině "MariánsKé Lázně 1820" nestojí ještě dům Bílý Beránek (Weisses Lamm) a nad Křížovkou jsou stále jenom tři domy.
      Na tuto nesrovnalost nás upozornil vlastně Johann Felbinger. Marně jsme u něho hledali záznam o stavbě "Bílého Beránka" ! Podle našeho objevu tedy dům Bílý Beránek nebyl postaven údajně 1812, jak psali Staab a Urban a další, ale buď 1821 nebo ještě později. Jak tato chyba vznikla není známo.
 

Přílohou tohoto čísla je obsah prvního ročníku Hameliky, rozdělený do deseti zájmových (předmětných) skupin. Upozorňujeme na dvojí čísla 208-220 pro mat.čís.16 a 17, která označujeme pod lomenou čarou.

Hamelika, pracovní materiály vydávané pro potřeby vlastivědného kroužku při KZ a jeho zřizovatele Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních. vedoucí KZ Zdeněk Chábera. Redigují pracovníci vlastivědného kroužku Ing. Richard Švandrlík a Vladimír Mašát. Dvacáté číslo vyšlo 20. prosince 1973. Vychází jako občasník.