Vlastivědný
kroužek Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních |
Vyšlo dne |
|
Příchody hostů v letech 1815-1818 podle dekád a měsíců
Jak přicházeli hosté v těchto letech ? Dle kurlistů opravených o
nedostatky druhého a třetího typu takto:
Povolání: | 1815 | 1816 |
Řemeslníci | 60 | 32 |
Sedláci | 19 | 2 |
Židé | 30 | 3 |
Urození (von) | 9 | 29 |
Doktoři, ranh. | 3 | 4 |
Kněží | 10 | 14 |
Vysocí úředn. | - | 22 |
Důstojníci | 4 | 39 |
Měšťané | 29 | 13 |
Obchodníci | 16 | 17 |
Učitelé a úředníci | 10 | 25 |
Bez označení | 40 | 222 |
CELKEM | 230 | 422 |
Pokles hodnoty
papírových peněz na pětinu (1811) Felbinger nás zpravuje: Karel Sudimír Šnajdr se tu léčil 1817-1818 Mariánské Lázně 1813-1818 jednoduchý dřevěný přístřešek Damián Schultz před - dřevěná chýše - kůlna
První rody v Mariánských Lázních Jak to bylo s domem "Bílý Beránek" ? Přílohou tohoto čísla je obsah prvního ročníku
Hameliky, rozdělený do deseti zájmových
(předmětných) skupin. Upozorňujeme na dvojí čísla
208-220 pro mat.čís.16 a 17, která označujeme pod
lomenou čarou.
Hamelika, pracovní materiály vydávané pro
potřeby vlastivědného kroužku při KZ a jeho
zřizovatele Klubu zdravotníků v Mariánských
Lázních. vedoucí KZ Zdeněk Chábera. Redigují
pracovníci vlastivědného kroužku Ing. Richard
Švandrlík a Vladimír Mašát. Dvacáté číslo
vyšlo 20. prosince 1973. Vychází jako
občasník.
"Finanční patent slove zákon od 20. února 1811, jímž
finanční poměry Rakouska, dlouholetými válkami v
největší nepořádek uvedené, spořádány býti měly,
čímž jmění soukromé utrpělo velikých ztrát, pročež
patent tento dosud (1863) v neblahé jest paměti u
souvěkých a nejbližších potomků jejich. Počátek
tohoto úpadku financí rakouských hledati třeba již
za panování císařovny Marie Terezie. Nedlouho totiž
před skončením sedmileté války bylo vydáno 12
milionů tak zvaných bankocedulí (Stadt Wiener Banco-Zettel),
jichž počet za císaře Josefa II. až na 20 milionů
vzrostl. Již roku 1796 vyměňovány ty cedule za jiné.
Po nešťastné válce z roku 1809 vzrostl počet
bankocedulí tak, že jich za 1060, 798. 753 zlatých v
oběhu bylo. Mimořádné rozmnožování toto mělo
přirozený zlý následek ten, že počínajíc roku 1799
kurs bankocedulí, jak ze škály patrno, značně
klesati počal, až roku 1811 k 500 dospěl, čímž
bankovky až na pouhou patinu jmenovité ceny klesaly.
Zároveň vydáno za 80 milionů měďáků, jichžto
jmenovitá cena nestála v nižádném poměru ke vnitřní
hodnotě kovové. Zlořád ten dobře znajíc hleděla
vláda rakouská roku 1806 jemu odpomoci vypsáním
půjčky 75 milionů zlatých, kteroužto umořeny býti
měly bankocedule. K témuž účelu zvýšeny byly některé
daně, cena soli, tabáku, pak poštovní a celní
tarify, s zavedeno opět puncování stříbrného náčiní.
Než události válečné, brzo na to následující,
nedopustily se podaření půjčky obmýšlené, a
vyčerpaly nad to ještě prameny finanční, právě teprv
nalezené, za krátkou dobu. Patentem od 26. února a
28. září 1810 tedy uzavřeno vyměniti bankocedule v
kursu 300 za nové papírové peníze, tak zvané šajny (Einlösungsscheine).
Tehdejší však okolnosti nesly to s sebou, že tato k
zlepšení peněžitých poměrů cílící soustava
nedostačovala více, ano, bylo třeba prostředků
rychlých a vydatných zároveň. Vydán tedy patent od
20.2.1811, jímž nařízeno, že bankocedule posledním
dnem měsíce ledna 1812 vyměňovány budou za šajny v
pětině jmenované hodnoty své, tepy 100 zlatých
bankocedulí za dvacet zlatých těchto poukázek."
1812 Johann Ongrisch postavil dům, nazývaný dle
domovního znaku "Zlatá loď".
1812 Franz Seidl postavil vedle "Ruského domu" podle
domovního znaku "Pražský dům".
1815 Jeho Excelence pan hrabě Choteck, nejvyšší
purkrabí z Prahy cestoval přes Mariánské Lázně
1812 Za panování ctihodného pana převora Chrisostoma
Pfrognera byl postaven lázeňský dům, později potom
za pana převora Karla Reitenbergera byla přistavena
ještě polovina, podle přibližného dole zaznamenaného
nákresu.
KRESBA s nápisem "Staré lázně 1812".
(slovo "staré" bylo připsáno pozdější rukou)
1812 Ambrožův pramen byl přestřešen střechou
pavilonu a obehnán uzavřeným laťkovým plotem (stachetami)
KRESBA s nápisem "Ambrožův pramen".
V roce 1816. 24. září 1816 a 1817. Johannem
Felbingerem, který byl tehdy bývalým pokladníkem u
kláštera Teplá, byl budován a postaven jeden dům
podle nynějšího domovního znaku "Kaiser von
Österreich" (Císař Rakouský) vedle starého
lázeňského domu u Mariina pramene s mnoha
vynaloženými náklady, jako prvý kamenný
dvouposchoďový dům s jednou křídelní budovou v této
divočině mezi samými lesy, skalisky a bažinami,
podle přibližné kresby. A také s povolením vrchnosti
má Felbinger vlastní pramen s čistou vodou v domě
zaveden.
KRESBA "U císaře Rakouského".
V roce 1817:
1817 Pan páter Anselm Gschirr z premonstrátského
kláštera v Teplé nastoupil zde v Mariánských Lázních
jako určený lázeňský inspektor.
1817 Začaly se stavět domy podle domovních znaků
města "U města Drážďany", "Vídeňský dům", "Saský
dům", "Zlatá koruna" a "Zlatý hrozen".
V roce 1818:
1818 červenec za vlády ctihodného pana převora Karla
Reitenbergera byl opatřen Křížový pramen sloupovím
podle přibližné kresby dole zaznamenané.
KRESBA s nápisem "Křížový pramen".
1818 2. června. Lékárníkem kláštera Teplá M. Karlem
Bremem jako provizorním lékárníkem zde v Mariánských
Lázních byla prozatímně umístěna filiálka lékárny do
starého lázeňského domu ("Starých lázní").
1818 Plnírna u Křížového pramene byla opatřena
kanceláří dle přibližné kresby.
KRESBA "Křížový pramen - plnírna".
1818 17. července. V důsledku mnoha dešťů zřítilo se
lešení nedostavěného domu starého vrchního fořta
Karla Rotha dle nynějšího domovního znaku "Zlatá
koruna" a v přiléhajícím domě "Vídeňský dům"
prolomilo klenbu, čímž v noci uzavřelo muže, bylo
zasypáno 7 mužů nebo osob a patro se zcela
rozvalilo.
1818 Nedaleko Mariina pramene byly umístěny panem
dokt. med. Struvem z Drážďan vzdušno-rašelinné lázně
a tím založeny podle přibližné kresby.
KRESBA "Vzdušno-rašelinné lázně".
1818 6. dubna. Duchovní pán páter Vendelin Gradtl
nastoupil zde v Mariánských Lázních jako ustanovený
inspektor pramenů.
1818 15. srpna. Jeho Jasnost kníže Schwarzenberg
ubytoval se zde v domě "Zlatá loď", aby užíval kúry.
1818 10. října. Podle domovního znaku ve "Vídeňském
domě" se roztříštil při zvedání střechy domu jeden
tesař a předtím se celá hala domu rozvalila.
Karl Angel Schneider se narodil 1766 v Hradci
Králové a proslul jako básník. Vystudoval filologii,
estetiku, historii a práva a stal se justiciárem
(právním úředníkem) na panství smiřickém a
hoříněvském. Zpočátku psal básně německy a tiskl je
v různých německých časopisech. V Mariánských
Lázních složil 18. července 1818 "Elegii" nad hrobem
sedmi zasypaných dělníků ve "Vídeňském domě", o čemž
nás zpravoval již Felbinger.
Roku 1819 vydal v pražském nakladatelství G.Haase
cyklus lyrických básní "Marienbad", oslavujících 5
místních pramenů, snad jako vděk za úspěšnou léčbu
své nemocné nohy. Po dvou pobytech (1817,1818)
přijel sem potřetí 29.6.1823 a bydlel "U zeleného
kříže" (čp. 10 dnes Split).
Pobyty K.A.Schneidera v Mariánských Lázních byly
převratem jeho básnické tvorby. Roku 1817 se tu
poznal s českým vlastencem J.V.Sedláčkem (*1785) z
Plzně, který oplýval až dojímavou výmluvností a
láskou k vlasti. Právě v Mariánských Lázních
získával básníka Schneidera pro Českou poezii.
Úspěšně. Básník se začal podepisovat Karel Sudimír
Šnajdr a psal básně do českých časopisů - verše
epigramatické a moralizující, dále balady a
napodoboval české lidové písně. Mnohé z nich
zdomácněly jako písně kramářské či jako písně
národní. Nejznámější je báseň "Poustevník" a "Jan za
chrta dán", podle které napsal V.K.Klicpera
stejnojmennou hru a která byla též zhudebněna J.Heldem.
Z historie L.Staaba
"Za opata Reitenbergera, který byl nakloněn
předkládaným návrhům a připravovaným plánům
lázeňského místa celou duší, začaly se Mariánské
Lázně neobyčejně rychle rozvíjet. Nehr uvítal jeho
volbu s vnitřní radostí a předpokládal s velkou
nadějí, že lidstvo a každý dobrý a skromně myslící
lázeňský host bude na něho chovat až do
nejvzdálenějšího času vzpomínku. A převor
Reitenberger plně potvrdil toto vše. Nehr pak v roce
1813 zveřejnil své 34leté zkušenosti ve svém spisku,
který měl roku 1817 druhé vydání. V tomto čistě
praktickém díle poprvé označil Mariánské Lázně jako
lázeňské místo a připsal pro lepší známost "poblíž
vsi Úšovic". O deset let později na dopisech z dálek
čteme adresu "Teplá u Mariánských Lázní".
S neúnavnou horlivostí a obdivuhodnou vytrvalostí
pokračoval Reitenberger v díle, načatém již jeho
předchůdcem - v kultivaci Mariánské Lázně. Ani
hladový rok 1817 neznamenal klid v místě.
Reitenberger hledal způsob proměnit Mariánské Lázně
v rozkošný park, který by poskytoval obyvatelům měst
při nutnosti léčby pohodlí venkovského života.
Zpočátku byly luční pozemky vypláceny úšovickým
majitelům značnou sumou. A pak začala vlastní práce.
Stromy byly poráženy, balvany odvalovány, bažiny
odvodňovány, kanály pokládány, pahorky odváženy,
kameny, ba celé masivy skalní odstraňovány a osázeny
skupiny stromů a aleje, budovány promenádní cesty a
silnice. Na radu knížete Isidora Antonína Lobkovice,
který tu pobýval 1817 na léčení a velmi mnoho se
zajímal o Mariánské Lázně s cílem sladit podle
jednotného plánu parky s velkolepou přírodou, získal
Reitenberger knížetem doporučeného zahradníka parků
Václava Skalníka (+1861), který si předsevzal toto
jako svůj úkol a tentýž ku všeobecné spojenosti
plnil. Také vláda věnovala pozornost nově
zkvétajícím lázním a zvláště pak nejvyšší purkrabí
Čech - František hrabě Kolovrat-Líbštejnský, který
opata Reitenbergera v jeho úsilí podporoval a
posiloval. Již třikrát se setkáváme se jménem
Kolovrat u Mariánských Lázní. Byl to prvý známý
lázeňský host, Kolovrat se zasloužil o zrušení lesní
rezervace za opata Trautmannsdorfa a nyní zase
Kolovrat jako zemský šéf poskytuje mohutnou ochranu
zkvétajícím lázním.
V roce 1790 Nehrem provedené zachycení Křížového
pramene jevilo se podle jeho vlastního přiznání "v
rozervaném stavu". V roce 1817 bylo provedeno první
umělé zachycení pramene, který byl sjednocen s
druhým, poblíž ležícím, docela stejného obsahu,
zvaným Brechsauerling - Dávivá kyselka.
Zde pověřil hrabě Kolovrat c.k. horního radu F.A.Reusse
spolu s prof. Steinmannem, aby byla vyzkoušeny
fyzikálně-chemické a medicínské vlastnosti Křížového
pramene a také ostatních, tehdy známých
mariánskolázeňských pramenů, a s těmi porovnal
analogická lázeňská místa. Této práci předcházela
již dřívější vyšetření. Karel BREM, provizor
klášterní lékárny, podrobil totiž všechny zdejší
prameny analýze, jejichž výsledek uvedl Nehr v
prvním vydání svého spisku, a druhou, tehdy společně
s bratrem provedenou analýzu zveřejnil Nehr v druhém
vydání svého díla 1817. REUSS pak napsal o místě
samostatné pojednání: "Das Marienbad bei Auschowitz
auf der Herrschaft Tepl" (Prag 1818), a doprovodil
výsledky svých vyšetřování medicínsko-praktickými
poznámkami.
Nyní byly rozesílány minerální vody z Mariánských
Lázní, zvláště Křížový pramen, do lékařských
celebrit a nemocnic aby byly vyzkoušeny všestranně
jejich účinky prováděnými pokusy a důvěra v jejich
používání stoupala.
V místě samém bylo více a více postaráno o pohodlí
hostů. Dřívější lázeňský dům byl přeměněn v hostinec
(Traiteurhaus) a předán do rukou pachtýře, který na
nic nezapomněl aby posloužil spokojenosti hostů. A
aby sem noví osídlenci přicházeli a povzbuzena
stavební chuť, byly vytvořeny klášterem příznivé
podmínky a zajištěno přenechání stavebních pozemků i
materiálů potřebných ke stavbě. Podle původního
plánu Reitenbergera neměl překročit počet domů 40.
Tehdy stoupal počet domů až roku 1818 dosáhl čísla
16, mezi nimiž pak "Císař Rakouský" byl první
dvoupatrovou budovou a velmi výstavný. Je zajímavé,
že Nehr‚ který dříve nutil klášter k přenechávání
pozemků pro stavby, žádal 1818 opata naléhavě, aby
žádná další místa ke stavbám neposkytoval, protože
se mu zdály prameny co do koupelí a pití
nedostačující pro rostoucí množství lázeňských
hostů.
S rostoucím počtem domů stoupala frekvence
lázeňských hostů rok od roku. První ještě ručně
psané kurlisty datují se roku 1815 a mají počet 187,
roku 1816 již 379 hostů a třetí 235 hostů. (Porovnej
článek o kurlistech!!) V prvých kurlistech se
nalézají z větší části ještě hosté z okolí, mezi
nimi mnozí chudí a Židé, v druhých dvou nacházíme
již jména z větších dálek a osoby vysoké urozenosti.
Podle vyvíjející se situace uvažoval opat
Reitenberger - k čemuž byl z mnoha míst i vybízen -
že přišel čas vyhlásit Mariánské Lázně vládou za
veřejné lázeňské místo (1817). Na základě žádosti
byla roku 1818 ustanovena komise v Mariánských
Lázních od předsednictvím guberniálního rady a
později vyslance při německém spolkovém sněmu ve
Frankfurtě, svob. pána von Münch-Bellinghausen, za
členství Reitenbergera a plzeňského krajského
hejtmana Breinl von Wallersterna. Komise nalezla
podle svých šetření všechno v odpovídajících
poměrech a učinila závěr, že je možno vyhověti
žádosti opata a ještě v tomtéž roce - 6. listopadu
1818 k velké radosti opatově vyhlásila Mariánské
Lázně za veřejné lázeňské místo Rakouska se všemi k
tomu příslušejícími právy podle platných zemských
zákonů."
Nyní si zrekapitulujeme stavební vývoj Mariánských
Lázní:
Poř. čís.
Rok stavby
Název stavby
Popis stavby
kdo ji
postavilKdy zrušena
Nové
čp.Kde stávala
1.
1749
přístřešek u
Křížového pr.
1790
nad Křížovým pramenem
2.
1749
odpařovna soli u Kříž. pr.
Damián Schultz
1789
-
JV při Křížovém pr.
3.
1782-1786
lázeňský domek u Mar. pr.
dřevěné stavení se 4 koup.
opat Trautman.
1812
-
v těsné blízkosti
Mariina pramene
4.
1786
"Grünes Baum" (Zelený strom)
přízemní chalupa dřevěná
Wenzl Hammer
1822
29
dnes dům "Libuše"
5.
1786
"Drey Lilien"
(Tři lilie)přízemní chalupa dřevěná
Anton Fischer
1821
25
dnes ubyt "Jirásek"
6.
1789
solivárna
stavení typu
fachwerk, později přistaveno patro
Nehr +
Wurnitzer
?
-
postavena na
místě staré chýše, dnes zde stojí kolonáda u Kříž.pr.
7.
1790
kaplička se zvoničkou
jednoduchá stavení kultovní
1820
-
v místech mezi Kříž.pr.
a čp.20
"Chicago"
8.
1790
malý domek u Kříž.pramene
jednoduchý domek
proti deštiNehr +
Wurnitzer
1817
-
Křížový pramen
9.
1790
mlýn s pilou
dobový mlýn s kolem - dřevěný
Izák Kohnhäuser
1819
33
34Klinger
Alexandria
10.
1790
zbrojní hamr
dobový mlýn s kolem - dřevěný
Izák Kohnhäuser
před
180861
v místech před dnešním Cristal
Palace
11.
1805-1807
"Goldene Kugel" Zlatá koule
první kamenný dům s
předzahrádkou
Dr. Josef Nehr
?
26
dnes východní část domu "Molotovo"
12.
1807
Prinz
druhý kamenný patrový dům
Johann Baier
?
28
dnes v místech domu "Oberon"
13.
1808
Lázně, pak Traiteurhaus
patrový, kamenný, 8 koup.,5 pok.,1
kuch
klášter Teplá
1844
2
JZ od Mariina pramene
v místech
"Ústř.lázní"
14.
1808
úprava Mar.pramene
laťkový plot, vyšalování
dr. Nehr
?
-
Mariin pramen
15.
1808
"Weisse Rose" (Bílá růže)
kamenný patrový dům
Josef Seidl
?
24
Vedle "Jiráska", kde je dnes
parčík u stanice trol.
16.
1809
sklep, stáj, vozovna
vedl.stavení u Traiteurhausu
Klášter Teplá
?
-
V místech "Ústředních lázní"
17.
1810
"Sonne" (Slunce)
kamenný patrový dům
Josef Lerchl
1850
přest.30
"Slunce" -
dnes zcela přestavěn
18.
1810-1812
druhý láz.
dům
kam.,patrový,
16 koup.,
10 pok.,kuch,
1 parní láz.Klášter Teplá
?
2
Na místě
prvního láz. domku, který byl stržen a v místech "Ústřed-ních lázní"
(rytina!)
19.
1810
glorieta
gl. se
stříškou
Kašpar Hanika
?
-
Mariin
pramen
20.
1810
Nový pramen
pavilon s
kop.
Klášter Teplá
?
-
Rudolfův
pramen u kostela
21.
1810
Ambrožův
pramen
pavilon s
kop.
Klášter Teplá
?
-
Ambrožův
pramen
22.
1811
"Raussisches
haus"
patrový,
kamenný dům
Max Felbinger
?
18
Dnes léčebna
Mánes
23.
1811
"Lorbber
Kranz" (Vavřín. věnec)
jednopatrový, kamenný
Dr. Josef
Nehr
?
27
Dnes západní
část polikliniky "Molotovo"
24.
1812
"Prager Haus"
jednopatrový, kamenný
Franz J.
Seidl
?
19
Dnes léčebna
Sněžka
25.
1812
"Goldene
Schiff" (Zlatá loď)
jednopatrový, kamenný
Josef
Ingrisch
?
17
Dnes léčebna
"Kriváň"
26.
1816
"Kaiser von
Österreich"
dvoupatrový,
kamenný
Johann
Felbinger
stojí dodnes
3
Dnes hotel
"Tatra" na Gottwaldově nám.
27.
1818
"Stadt
Dresden"
jednopatrový, kamenný
Karl Lang
?
53
Dnes budova
"Klinger"
28.
1818
"Wiener Haus"
jednopatrový, kamenný
Johann Baier
?
13
Dnes "Fatra"
na Gottwaldově nám.
29.
1818
"Sachsisches
Haus"
jednopatrový, kamenný
Isidor Kubát
?
14
Dnes
"Charkov" na Gottwaldově nám.
30.
1818
"Goldene
Krone"
jednopatrový, kamenný
Franz Carl
Roth
12
Dnes "Volga"
31.
1818
"Goldene
Traube" (Zlatý hrozen)
jednopatrový, kamenný
Franz Habl
11
Dnes muzeum
32.
1818
"Versendungshaus"
(Rozesílací dům)
Klášter Teplá
nad Křížovým
pramenem
33.
1818
nová
kolonáda u Křížového pram.
sloupoví
Křížový
pramen
34.
1818
vzdušno-rašelinné
lázně
u Mariina
pramene
35.
1818
"Stern"
(Hvězda)
Kriegelstein Ferdinand, Ritter von Sternfeld
HAMMER
Wenzl Hammer, tesař ze Sítin (*1759, sv.1790,
+22.3.1834), postavil tu prvou dřevorubeckou chalupu
a 1790 sem přivedl svou nevěstu - Rosinu, roz.
Rudrichovou ze Sítin (+22.4.1822). Měli 8 dětí
(1794, 1796, 1797, 1799, 1801‚ 1803, 1795, 1804),
ale 6 zemřelo. Zůstal Josef Hammer (*24.7.1795) a
Anna Hammerová (*21.3.1799), která se provdala
7.1.1822 za Matěje Mužíka.
Po smrti Rosiny 1822 se oženil Wenzl Hammer znovu
26.3.1823 s Katharinou Gleiningerovou (+6.3.1834).
FISCHER
Fischerovi tu postavili druhou dřevorubeckou chalupu
a není známo, že to bylo německo-české manželství.
Anton Fischer (*1756, +21.12.1820, po jeho smrti
byla chalupa stržena a postavil tu Skalník dům "Strauss")
měl za manželku Marii Hořejší z Tlučné u Křimic,
(*1746, +3.11.1817) a první místní dítě Tereza‚
*2.3.1787 a křtěná ještě v Pístově, je tedy ze
smíšeného manželství. Další děti umíraly (1792,
1793, 1797, 1798). Po Fischerově smrti postavil nový
dům na jiném místě se stejným čp.32 - Matěj
Kratochvíl z Červ. Řečice u Tábora (*1782, +1842,
rovněž Čech.
KOHNHÄUSER
Mariánskolázeňský mlynář Izák Kohnhäuser, snad Žid,
(*1749, + 4.1.1819, po jeho smrti byl mlýn stržen)
měl za manželku Fr.Marg. y Furok z Horní Vsi a děti
(1789, 1793, 1793, 1795, 1797, 1799) zemřely. Na
místě mlýna vznikl dům "Stadt Dresden", postavený
Karlem Langem, ale jeho majitelem je uváděn Filip
Endern, mistr kolářský, jehož manželka se po jeho
smrti provdala za Jana Slivenského, rovněž Čecha
*28.11.1802 v Praze. Po smrti paní Endersové-Slivenské,
oženil se Slivenský 18.1.1842 s Marií Trojánkovou,
Češkou (*25.8.1820, +8.11.1894).
Dr. JOSEF NEHR
Otec Mariánských Lázní pocházel z Teplé
(+13.9.1820). Byl bezdětný. Jeho paní - Fanny
Nehrová zemřela 17.8.1832 v klášteře Teplá čp.1. Oba
jsou pohřbeni na klášterním hřbitůvku v Teplé.
Majetek převzal klášter.
BAIER
Johann Baier postavil domy "Princ" a "Vídeňský dům".
Byl tkadlec a sedlák v c.k. montánním lese. Pocházel
z Neudörfl, Jeho paní Regina, roz. Toepfer byla z
Chebu. Dům Princ prodali řezníkovi Josefu
Schickerovi a dům čp.13 Vídeňský dům - zdědila dcera
Magdalena a její choť Lorenz Zeidler a jejich děti.
U Baierů žila také rodina Lorence Bayerleho, snad
také ze Sítin (krejčí).
SEIDLOVI
V nejstarších zprávách se uvádí, že u Fischerů
bydlel krejčí Josef Seidl. Němečtí autoři mylně
ztotožňují Josefa a Franz Josefa Seidla, otce a
syna. Franz Josef Seidl (*17.11.1781 ve Vlkovicích,
+17.10.1849)‚ rovněž krejčí, bydlel u Fischerů do
roku 1807 kdy Seidlovi postavili dům "Prinz". U
Fischerů poznal svou budoucí ženu Terezku
Fischerovou (*1787), první dítě v této pustině a
vytvořili spolu první manželský pár
mariánskolázeňský. Postavili pak tyto domy: "Pražský
dům", "Bílý Beránek" (Labe), Stadt Regensburg (dnes
Alexandria) roku 1819, "Zlatý lev" a "Bílý Lev" roku
1820 a "Město Varšavu" roku 1842. Tento pár, jehož
paní pocházela z německo-českého manželství,
postavil tedy šest domů. Franz Seidl byl také prvním
starostou. Tereza zmřela 17.6.1851. Jejich děti: Max
(*6.1.1805), Josef (*25.1.1808), Marianna a
Margareta (1810), Anna (*1811) se však již dále
neobjevují jako majitelé ani jinak, (snad všechny
zemřely) a majetky přecházejí do cizích rukou.
LEHRLOVI
Josef Lehrl (*1779, sv.1802, +29.3.1831) byl
pachtýřem Nehrova domu, než si postavil sám dům
"Slunce". Jeho paní Anna, roz. Utschig, z Mnichova (Einsiedl),
(*1775, +2.5.1859) převzala po Lehrlově smrti
majetek a předala jako dědictví dceři Alžbětě
Lehrlové (*19.1.1811, + 18.4.1895).
MAXIMILIAN FELBINGER
Bratr Johanna Felbingera, Max byl klášterním fořtem
(*1774, sv.22.9.1801 v Mnichově, +24.1.1820 ve 46
letech a pochován je v Úšovicích). Bydlel zprvu v
solivárně, sám, pak s ženou a dětmi, a roku 1811
postavil "Ruský dům". Jeho paní Anna ‚ roz.
Zeidlerová (*23.9.1776 v Einsiedlu, +12.5.1819 v
Úšovicí). Děti: Františka (1802+), Johann
(1803-1870), Anna (*1807, provdána za Antona
Hallasche), Františka (1811), Aloisia (1817), Anton
(*3.10.1808). Je zajímavé, že po smrti své ženy
(12.5.1819), se Max znovu oženil 19.11.1819 s
Františkou Hublovou, rovněž z Mnichava (*1884,
+12.11.1861), ale do dvou měsíců umírá (24.1.1820) a
druhá žena tu zůstává s dětmi z prvního manželství.
JOHANN FELBINGER
Náš kronikář, který postavil 1816 dnešní "Tatru"
(*26.2.1768, sv.5.10.1802, +8.3.1855) měl za
manželku Annu Kluckaufovou (*30.3.1784 v Kynžvartu,
+19.12.1852). Měli čtyři děti. Karel Felbinger
(12.3.1805) oženil se 1838 s Kriegelstein
Engelbertha von Sternfeld z domu "Hvězda" a měli 11
dětí. Karel zemřel 29.10.1868. Pak měl Johann tři
dcery: Annu (*8.2.1808, +15.3.1879), Terezu
(*23.3.1809, +29.10.1888), Josefu (*19.12.1810,
+4.2.1879), které zdědily od roku 1838 strýcův
"Ruský dům" a zde pobývaly. Sem se také - k dcerám -
přistěhoval Felbinger, již 84letý ze svého domu.
INGRISCH
Postavil 1812 "Zlatou loď". Josef Ingrisch (*1783,
+12.10.1823)‚ jeho žena Marianna (*1776‚
+10.11.1826), měli 4 děti. Jejich dům přišel roku
1852 do rukou rodiny Hallaschů (Anna Hallaschová
byla dcerou Maxe Felbingera).
KUBÁT
Isidor Fubát byl Čech (*3.4.1775 v Jičíně,
sv.21.10.1822, +15.4.1829) - jeho paní Marianna roz.
Kern (*1787). Postavili "Saský dům" (Charkov).
Jejich dcera Magdalena Kubátová (*1822) si vzala
krejčího Ferdinanda Přibyla z Boru (*1816,
+9.7.1885).
ROTH
Franz Carl Roth, (*1753, +8.7.1830) a jeho žena
Ludmila, (*1767, +1.121835) měli adoptovanou dceru
Ludmilu Utschig, (*12.9.1803, sv.14.2.1825,
+20.9.1890) s nem. synem Kamill Carl (*1824, +1829).
Dcera Ludmila se vprovdala za Josefa Jakeše z Libic,
asi také Čecha (*13.4.1793, +16.7.1864) a měli
několik dětí.
HABL
Franz Habl (*1777 Zádub, +9.3.1844) a jeho žena
Sybilla Doeltsch (*1782 v Třech Sekerách,
+183.3.1865) postavili dnešní muzeum. Od roku 1844
převzal majetek Josef Schildbach-Hufnagel, a v rukou
této rodiny zůstal až do poválečného času (po 1945).
HÁJEK
Josef Hájek, vysloužilý feldvébl, (*1771 v Josefově,
sv.1802, +30.12.1856) postavil "Zlatého anděla",
dnešní Labe. Jeho paní Tereza Lang (*1780,
+27.10.1852) pocházela z Rájova. Rovněž Hájek byl
Čech stejně jako Skalníkovi, kteří tu bydlí od roku
1823 trvale.
Znovu jsme si připomněli, z jiné stránky, aktéry
budování Mariánských Lázní a k jistému překvapení
můžeme uzavřít, že u kolébky lázní stálo dosti
Čechů, třebaže pouze řadových budovatelů. Zdá se, že
i v této věci bude třeba poopravit místní dějiny,
předkládané nám německými historiky, z nichž byl
český živel zcela vyloučen.
Na tuto nesrovnalost nás upozornil vlastně Johann
Felbinger. Marně jsme u něho hledali záznam o stavbě
"Bílého Beránka" ! Podle našeho objevu tedy dům Bílý
Beránek nebyl postaven údajně 1812, jak psali Staab
a Urban a další, ale buď 1821 nebo ještě později.
Jak tato chyba vznikla není známo.