Úzký vztah našeho národního obrození ke vzniku Mariánských Lázní jsem podrobněji vyznačil již ve svém příspěvku ve sborníku "150 let Mariánských Lázní" v článku "Z letopisů Mariánských Lázní do konce 19.století" (Ladislav ŠTĚPÁNEK). Tyto vztahy pochopitelně nezajímaly bývalé německé lokální historiky a proto upadly dočasně v zapomenutí. Je však třeba ještě na základě historických pramenů osvětlit příčiny, proč právě až sem, na pokraj západních Čech, do krajiny tehdy Němci osídlené, musíme již hledat mnohé kulturní vztahy našeho národního obrození - vztahy, které rozvádíme ve výše uvedeném příspěvku.
      Naši národní buditelé na přelomu 18. a 19.století, seskupeni kolem Josefa Dobrovského, si uvědomovali, že jejich snahy mohou mít jen tehdy úspěch, když se budou moci opřít o vědecký ústav, který by umožnil obrození české vědy v plném rozsahu. Tímto ústavem se pak stalo Národní muzeum v Praze, dočasně nesoucí název "Vlastivědné muzeum země České". Proto se musíme seznámit především s popudy a okolnostmi, spojenými s jeho založením, a to alespoň v nejstručnější formě. Nejobsáhlejší pramen k tomu nalezneme v práci Josefa HANUŠE, archiváře tohoto ústavu, "Národní muzeum a naše národní obrození", I. a II.díl, Praha 1921.
      HANUŠ uvádí: "Důvěrný poměr Dobrovského, Vojta, Pelcla a Dobnera ke šlechtě se dostává do nového světla. Jen pomocí těchto ušlechtilých mecenášů mohla vyjít nákladná díla a vzniknout vědecké ústavy, jež tolik působily i na české obrození (str. 72/II). Zejména vliv Dobrovského na šlechtu je význačný, zvláště na jeho šlechtické přátele Františka a Kašpara M.ŠTERNBERKA. Jejich hluboké vlastenectví, zájem o českou řeč, historii i literaturu, ba i myšlenka založení Vlasteneckého muzea prozrazují účast a vliv Dobrovského alespoň nepřímý." (str.167/I.)
      Dávnou myšlenku založit Národní muzeum v Praze realizoval Kašpar ŠTERNBERK po roce 1816. V tom roce mineralogickou sbírku hormistra Jana Th. LINDACKERA, kterou spojil se svojí na Březině, takže v jeho sídle vzniklo muzeum, navštěvované mnoha cestovateli. Ve svém životopise "Leben des Grafen K.M.Sternberg von ihm selbst"(1868, str. 105) zapisuje, že v roce 1816 podnikl s Felixem, Hopem a Hornschuhem mineralogickou exkursi do Mariánských Lázní, které děkují za současnou slávu opatu Reitenbergerovi a balneologovi Franzi Ambroži REUSSOVI, a uvádí:
      " … Když jsme tehdy místo navštívili, bylo tam vše ještě ve vývinu. Vraceli jsme se, obtíženi nerosty." (Viz též HANUŠ str. 197/I.)
      Doktor REUSS z Bíliny, jehož mineralogické sbírky prostřednictvím starší Královské společnosti nauk získalo později Národní muzeum, byl balneologem za hranicemi známým. Bílina byla v držení Antonína Isidora LOBKOVICE a jeho umělecký zahradník Václav SKALNÍK zakládal též park v tamních lázních. Dá se předpokládat, že patrně doktor REUSS to byl, který Antonína LOBKOVICE poslal v roce 1817 léčit se do Mariánských Lázní, a že týž upozornil Kašpara Šternberka na mineralogické zajímavosti tohoto prostředí, protože měli společný zájem o přírodní vědy, zejména geologii.
      Dle Hanuše už v roce 1816 Kašpar ŠTERNBERK poukazoval, že jeho knihovna a sbírky postačují k vytvoření jádra muzea a snažil se pro tuto myšlenku získat Nejvyššího purkrabího země České hraběte Františka KOLOWRATA Libštejnského, Ten však nabádal s akcí vyčkat, až se gubernium finančně posílí, protože v roce 1816 velká neúroda v Čechách si vynutila zřízení fondu pro půjčku postiženým. Již v následujícím roce však velká úroda dovolila navrácení půjček z poloviny.
      V letech 1816-1817 zastával bratranec Kašpara Šternberka hrabě František KLEBELSBERK funkci vicepresidenta při guberniu a měl vynikající účast na uvedené humánní akci. Od Kašpara ŠTERNBERKA zasvěcený do myšlenky založení Národního muzea pro Čechy chopil se iniciativy a jako zkušený praktik vypracoval návrh na založení muzea s datem 2.dubna 1818, podepsaný Kašparem ŠTERNBERKEM, Františkem KLEBELSBERKEM a snad i tehdejším dlouholetým jednatelem Soukromé společnosti vlasteneckých přátel umění Antonínem Isidorem LOBKOVICEM, který poznal Mariánské Lázně v roce 1817, kdy se tam léčil. Tehdy na žádost opata Reitenbergera poslal k jejich ozelenění svého uměleckého zahradníka Václava SKALNÍKA a zasadil se u gubernia, aby byly povýšeny v následujícím roce na veřejné lázeňské místo, které se pak dále rozvíjelo přímo pod dohledem pražského gubernia.
      Národní muzeum s prozatímní správou bylo založeno už 15.dubna 1818 a tehdy v čele stál Nejvyšší purkrabí František KOLOVRAT, který jmenoval prozatímní výbor muzea: Kašpara m.ŠTERNBERKA, později doživotního presidenta tohoto muzea, jeho bratrance Františka ŠTERNBERKA, tehdy předsedu Soukromé společnosti vlasteneckých přátel umění , Antonína Isidora LOBKOVICE, který však na jaře 1819 umírá, Jiřího BUCQUOYE, příbuzného Ludvíka Bucquoye, jehož kresby již v roce 1812 byly podkladem pro první rytiny Mariánských Lázní, a rytíře GERSTNERA. S výjimkou Františka ŠTERNBERKA a GERSTNERA všichni jmenovaní významně zasáhli do budování Mariánských Lázní, jak jsem již rozvedl v citovaném příspěvku. V Mariánských Lázních se vytvořilo i významní propagačně-kulturní české prostředí.
      Prostřednictvím lázeňského lékaře Srov. Karla Josefa HEIDLERA vešel německý básník Johann Wolfgang von GOETHE ve styk s Kašparem ŠTERNBERKEM, a tím i as českým muzeem. ŠTERNBERK se mu později stal nejen přítelem, ale i odborným rádcem v přírodních vědách. Podrobně ho informoval o snahách českého obrozeneckého hnutí. GOETHE se pak na půdě Mariánských Lázní seznámil a spřátelil i s Josefem DOBROVSKÝM a stal se velmi účinným podporovatelem českého národního obrození i českého muzea.
      HANUŠ uvádí (str.386/II.), že Goethe, poučený přáteli v Mariánských Lázních se podivoval bývalé slávě a kultuře české, kde již ve 14. a 15.století tato byla domovem reformy, daleko dříve než se v celém Německu na ni myslelo. Měl i vřelé projevy o naší Společnosti vlasteneckých přátel umění a o našem muzeu. GOETHE psal 5.září 1822 SCHULTZOVI: "V Praze se zakládá muzeum, na čemž se podílí mnoho lidí, a i cizáci jsou žádáni o účast na obohacení sbírek. Sám jsem tam poslal krásné příspěvky." Tyto Goethovi posudky způsobily rozruch za hranicemi i u nás, vždyť Goethe byl pokládán za představitele evropské kultury a svět o naší kultuře téměř nic nevěděl.
      GOETHE poslal našemu muzeu před 6.srpnem 1822 z Mariánských Lázní sbírku 84 druhů různých hornin v tamní oblasti sebraných (HANUŠ str. 77/II.). Již 26.února 1823 byl za zásluhy o muzeum zvolen jeho čestným členem (HANUŠ st. 154/II.).
      První ředitel Národního muzea Josef DOBROVSKÝ na cestě do Švédska si prohlédl v Jeně zajímavý husitský kodex, o němž podal zprávu v "Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur" (str. 235-237). Když se pak setkal v roce 1823 v Mariánských Lázních s Goethem, vzpomněl na tento česky a latinsky psaný kodex a Goethe se nabídl obstarat jeho opis i kopie některých vyobrazení pro české muzeum. Psal o tom Šternberkovi 10.září 1823 a počátkem prosince 1823 již poslal zmíněný opis. Dobrovský mu za to 14.ledna 1824 poděkoval a připojil prosbu, aby Goethe opatřil i kopie některých vyobrazení pro muzeum, a to Slepého hrdinu Žižku, Husitské bohoslužby, Jana Husa kážícího, Jana Husa na hranici. Goethe přání vyhověl a 20.srpna 1824 zaslal Šternberkovi tyto kopie. Šternberk na to odpovídá:
      "Podařené kopie Antithesi jsou uloženy s vděčnou myslí v muzeu, kde pravým Čechům působí velikou radost, a zvláště budou těšit abbé Dobrovského." (HANUŠ str.176/II.). V tom je třeba vidět i snahy Dobrovského o vzkříšení a očištění památky Husovy.
      Když Vlastenecké muzeum začalo v roce 1827 vydávat vědecký časopis, dodnes vycházející, tehdy dvojjazyčný, v redakci Palackého, snažil se GOETHE otevřít mu cestu do světa. Časopis mu pravidelně posílal Kašpar Šternberk a vydávání časopisu Goethe vítal. Již 11.srpna 1827 psal příteli ZETLEROVI:
      "V Praze vychází časopis, který mi činí potěšení v každém směru … Znám tamní kultivované muže, kteří jej zodpovědně dovedou vésti." (HANUŠ str.386/II.)
      Dne 18.února 1828 psal Goethe do redakce významného berlínského časopisu "Jahrbücher der wissenschaftlichen Kritik", že připravuje recenzi o našem Muzejníku. A když mu redakce napsala, že ji uveřejní, poslal ji nejprve s poznámkami Kašparu Šternberkovi a po jeho schválení do Berlína. Tam ji upravil redaktor VARNHAGEN a byla otištěna v březnovém čísle 1830. Vzbudila zájem i podiv v celém kulturním světě (HANUŠ str. 388/II.), protože podávala celkový přehled o české kultuře, do té doby v Německu neznámé.
      Při muzeu vznikla roku 1831 "MATICE ČESKÁ" a mezi zakladateli byl i František Josef SLÁMA, děkan Bechyňský, pohřbený v Mariánských Lázních. Jeho pojednání pod titulem "O škodách plynoucích z německého vychování české mládeže na našich národních zvláště pak venkovských školách" cenzura sice nepovolila otisknout v časopise muzea, ale otisk v Časopise katolického duchovenstva, redigovaném VINAŘICKÝM, byl popudem k velké akci boje o českou školu (HANUŠ str.430/II.). PALACKÝ, když navrhoval vydání "Slovníku naučného", určil Františka Josefa SLÁMU jako vedoucího redaktora pro historii; pro teorii hudby pak V.J.TOMÁŠKA, který byl ve službách hraběte Jiřího Bucquoye a se kterým se též setkáváme v Mariánských Lázních ve spojení s Goethem. V cenzurou zabaveném "Příspěvku k historii české", který poslal F.J.Sláma do muzejního časopisu v roce 1831, psal: "…. není země kromě naší ubohé vlasti, ve které by se vrchnost a tisícové do jazyka domácího docela nic neznali. Veškeré skoro vrchnosti a větší část úředníků neumějí se česky vyjádřit a protož majíce s lidem jednat jen bídně češtinu kolem lámají, čímž se děje, že veškeré úřednictvo a panstvo s duchovenstvem se zdají lidu národem cizím." (HANUŠ str.299/I., 334/II.)
      Třeba ještě připojit domněnku, že za studií v Praze se opat Reitenberger seznámil s národně obrozeneckým ruchem, ve kterém účinně spolupracovali i někteří Němci jako Dobner, voigt, Pitr, Unger, Hornova a jiní (HANUŠ str. 227/I.), a získal k němu kladný vztah. Snad proto pozval k prozkoumání pramenů v Mariánských Lázních balneologa REUSSE a pravidelnými hosty v Mariánských Lázních tehdy byli i tepelští premonstráti J.V.SEDLÁČEK a J.F.SMETANA, význační naši buditelé, za nimiž sem jezdila řada představitelů tehdejší české kultury. Rozhodně bude třeba ještě v tomto směru blíže objasnit význam Reussův a Reitenbergerův, avšak již dnes je zřejmé, že přípravný výbor Národního muzea měl ve vztahu tohoto místa k našemu národnímu obrození významnou úlohu.
      V závěru chci uvést, že tehdejší vlastenecké city části české šlechty byly vyvolány různými popudy jako současnou módou romantismu, avšak v našich zemích také zájmy hospodářsko-politickými. Centralismus Vídně, uplatňovaný od poloviny 18.století a sociální reformy, zejména vydání robotního patentu, oslabily hospodářskou a politickou moc na úkor Vídně a bylo proto přirozené, že se proti tomu šlechta bránila proticentralistickým hnutím národním. Na tento popud nesmíme zapomínat v hodnocení její účasti na našem národním obrození.